49 C 229/2022-94 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 107.612,51 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 14. 9. 2020 uzavřel smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovaný čerpal částku ve výši 78.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 60 měsíčních splátkách po 3.872 Kč (poslední, šedesátá splátka byla ve výši 3.813 Kč). V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 56.000 Kč, jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 25. 4. 2023, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 4. Z Elektronického výpisu informací soud vzal za prokázané, že před uzavřením smlouvy žalobce ověřoval, že žalovaný není v exekuci, není v insolvenci a má platný OP. 5. Z výpisu z účtu žalovaného za období 6/ 2020 – 8/ 2020 soud zjistil, že žalovaný měl v tomto období poměrně vyrovnané příjmy a výdaje: V červnu 2020 příjmy 49.203 Kč, výdaje 49.381,70 Kč (počáteční zůstatek 1.186,37 Kč, konečný zůstatek 1.007,67 Kč), v července 2020 měl příjmy 37.492 Kč, výdaje 38.298 Kč (počáteční zůstatek 1.007,67 Kč, konečný zůstatek 201,07 Kč), v srpnu 2020 měl příjmy 32.861 Kč, výdaje 32.609 Kč (počáteční zůstatek 201,07 Kč, konečný zůstatek 453,07 Kč). Dále je z výpisů zřejmá platba 2.500 Kč podle exekučního příkazu dne 10. 6. 2020, dvakrát příjem od [právnická osoba] (dne 12. 6. 2020 v částce 4.000 Kč a dne 13. 7. 2020 v částce 5.000 Kč; z vlastní činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je dalším poskytovatelem nebankovních úvěrů, tedy žalovaný čerpal takové prostředky, aniž by však z výpisů z účtu bylo zřejmé, že by je následně splácel; žalobce k tomu žádné informace neměl, na dotaz soudu je neuvedl). Dále je z výpisů z účtu zřejmé, že žalovaný vybíral poměrně vysoké částky (20.000 Kč dne 11. 6. 2020 a dne 13. 7. 2020, 19.000 Kč dne 10. 8. 2020). Konečně, z výpisu je patrné, že v červnu 2020 měl žalovaný výrazně vyšší příjem ze zaměstnání (45.203 Kč, ve zbývajících měsících měl cca o [číslo] – 12.000 Kč méně), ani tato výrazně vyšší částka však evidentně nepostačila k pokrytí jeho potřeb, když pouhé tři dny po jejím připsání na účet žalovaný čerpal prostředky od [právnická osoba] v částce 4.000 Kč. Současně je z výpisů zřejmé, že zůstatek na účtu na konci každého měsíce byl v jednotkách stovek Kč a rozhodně nedosahoval ani v jednom případě částky 3.872 Kč, kterou měl žalovaný splácet žalobci podle smlouvy ze dne 14. 9. 2020 (podle tvrzení žalobce). 6. Z výplatního lístku žalovaného za červenec 2020 soud zjistil, že žalovanému byla za červenec 2020 vyplacena mzda ve výši 33.141 Kč (čistého), že mu nebyly prováděny žádné srážky a že neuplatňoval slevu na dani na dítě. 7. Z přehledu„ Formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že jde o listinu nepodepsanou žalobcem ani žalovaným a že obsah této listiny neodpovídá obsahu výpisu z účtu žalovaného (srov. shora). Na této listině je totiž mj. uvedeno, že žalovaný splácí pravidelně půjčky v částce 3.000 Kč měsíčně a že průměrné měsíční výdaje (léky, tel. služby aj. vyjma nákladů na bydlení) jsou 13.000 Kč. U nákladů na bydlení je sice uveden„ nájem“, avšak není uvedena žádná částka u těchto nákladů. Celkově jsou tedy uvedeny výdaje v částce 16.000 Kč měsíčně, což naprosto neodpovídá údajům ve výpisech z účtu žalovaného. Z nich jsou naopak zřejmé výrazně vyšší výdaje (srov. shora). 8. Z formuláře smlouvy [číslo] soud nezval za prokázané žádné skutkové tvrzení žalobce. Jde o formulář, na němž je v závěru elektronicky vytištěno jméno a příjmení žalovaného s údajem, že listina byla podepsána elektronicky, je připojen datum a čas. S ohledem na závěr o neplatnosti této smlouvy, byla-li uzavřena (srov. níže) – se soud pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda a v jakém znění vůbec uzavřena byla a nevyzýval v tomto směru žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 9. Z výpisu z účtu (listina žurnalizovaná na č. l. 17 spisu) soud vzal za prokázané, že dne 14. 9. 2020 byla poskytnuta částka 78.000 Kč ve prospěch účtu č. ú. [bankovní účet], který je účtem žalovaného (což plyne z výpisů z účtu žalovaného). 10. Ze sazebníků úroků, obchodních podmínek, splátkového kalendáře, výzvy k úhradě dlužných splátek, oznámení o zesplatnění, předžalobní upomínky, listiny označené jako„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, listiny„ Kreditní karty“ a„ Kontokorenty“, dalšího formuláře smlouvy (nepodepsaného žalobcem ani žalovaným) a kopie občanského průkazu žalovaného soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 11. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 14. 9. 2020 žalobce poskytl žalovanému (převodem na jeho bankovní účet) částku ve výši 78.000 Kč. Zda uvedeného dne žalovaný projevil nějak svou vůli být vázán návrhem smlouvy o zápůjčce ve znění tvrzeném žalobcem, soud za prokázané nevzal (na smlouvě, kterou žalobce předložil a soud k důkazu provedl, není připojen vlastnoruční podpis žalovaného, je na ní pouze strojově vypsaná doložka„ podepsáno elektronicky“ atd., jak podrobně rozvedeno shora; s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy, byla-li uzavřena, se soud však otázkou uzavření smlouvy pro nadbytečnost nezabýval. K otázce neplatnosti smlouvy srov. níže.). Soud nemá za prokázané, že žalobce jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit, a ověřoval-li ji, učinil zcela neadekvátní závěry. Z předložených listin je zřejmé, že příjem žalované za poslední tři měsíce byl takřka shodný jako jeho výdaje, rozdíly byly naprosto minimální. V žádném z předchozích tří měsíců příjmy žalobce nepřevýšily jeho výdaje alespoň o částku, již měl žalovaný podle tvrzení žalobce podle smlouvy splácet (3.872 Kč měsíčně). Z výpisů (ani z ničeho jiného) není bez dalšího zřejmé, jaké měl žalovaný náklady na bydlení (přitom měl bydlet v pronajatém prostoru, srov. listinu„ Formulář příjmů a výdajů“ datovaný dne 11. 9. 2020, takže žalobce si nemohl učinit v tomto směru adekvátní závěr. Rovněž mělo budit pozornost žalobce jako profesionála, že žalovaný v červnu i červenci 2020 čerpal prostředky od [právnická osoba], aniž je zřejmé, zda a jak tyto prostředky vrátil. Jde-li o čerpání v červnu, toto je zvlášť pozoruhodné, neboť k čerpání došlo tři dny poté, co žalobci byla vyplacena mzda ve výrazně vyšší výši než obvykle. Ani zvýšený příjem však nepostačil k uspokojení potřeb žalovaného a žalovaný nejenže čerpal prostředky od [právnická osoba], jak shora uvedeno, ale na konci měsíce měl na účtu částku o 178,70 Kč nižší než na začátku měsíce (srov. počáteční a konečný zůstatek, jak uvedeno shora). To nepochybně svědčí o platební morálce a preferencích žalovaného a umožňuje to podle názoru soudu učinit si závěr o tom, jakým způsobem žalovaný přistupuje k administraci svých finančních záležitostí. V žádném případě to neumožňuje závěr o tom, že žalovaný má dostatek prostředků k řádnému a včasnému splácení dalšího závazku. Ostatně žalobci z výpisu z účtu muselo být zřejmé i to, že v minulosti přinejmenším jeden svůj závazek žalovaný řádně a včas neplnil (srov. platbu částky 2.500 Kč s popisem„ exekuční příkaz“ dne 10. 6. 2020). Žalovaný žalobci vrátil částku v celkové výši 56.000 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by splatil více). 12. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o zápůjčce ze dne 14. 9. 2020 – i pokud by byla uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje (nezjišťoval, na jaké účely použil částky, které vybíral v hotovosti – mohlo jít o platby nájemného, ale též o splátky jiných dluhů atp.), nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalované aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané vě