49 C 31/2023-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 19.400 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 31. 1. 2020 uzavřela společnost [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku ve výši 19.400 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v částce 22.541 Kč do 1. 5. 2020. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný nezaplatil ničeho. Smlouvou ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný informován přípisem odeslaným dne 25. 6. 2021. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 1. 8. 2023, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Jednání se neúčastnil ani žalobce, který svou neúčast omluvil (zároveň však svou absencí soudu znemožnil postup podle ustanovení 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 4. Z formuláře smlouvy o úvěru soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění, neboť na listině není připojen podpis žalované ani poskytovatele úvěru a nelze nijak dovodit, že by žalovaná jakkoli vyjádřil být vůli být vázána obsahem této listiny. 5. Z listiny označené jako„ Interní kontrola“ a„ GPS Kontrola“ soud zjistil, že dne 4. 8. 2021 v čase [číslo] – [číslo] se„ terénní poradce“ žalobce, pan [jméno] [příjmení], nacházel na adrese [obec] [číslo]. Z toho bez dalšího soud nevzal za prokázané, že by v této souvislosti žalobce vynaložil náklad na uplatnění pohledávky v částce, kterou uváděl (ve výši 256 Kč). 6. Totéž zjištění soud učinil ve vztahu k listině nadepsané jako„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“. Z této listiny je zřejmé, že jde o přehled úkonů, který vyhotovil žalobce, tj. svým obsahem jde o skutková tvrzení žalobce, která nijak nedokládají výši nákladů, které na vymáhání případně žalobce (či jeho právní předchůdce) reálně vynaložil. 7. Z výpisu z účtu vedeného [právnická osoba], ve spojení s potvrzeními o provedené platbě soud vzal za prokázané, že dne 31. 1. 2020 byla žalované poskytnuta částka 6.000 Kč, dne 11. 2. 2020 částka 3.000 Kč, dne 17. 2. 2020 částka 2.000 Kč, dne 5. 3. 2020 částka 5.400 Kč a dne 9. 3. 2020 částka 3.000 Kč, tj. celkem částka 19.400 Kč. 8. Z upomínek adresovaných žalované a poštovních podacích archů soud zjistil, že žalobce opakovaně upomínal žalovanou o zaplacení částky v různých výších. Dále z nich soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. 9. Z dohody o postoupení pohledávek soud vzalo za prokázané, že ji uzavřeli dne 11. 6. 2021 [právnická osoba] a žalobce. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 soud vzal za prokázané, že smlouvou ze dne 11. 6. 2021 byla postoupena též pohledávka za žalovaným v projednávané věci. 11. Z listiny označené jako„ [anonymizováno] 1 – Specifications of the commercial contracts“, z obchodních podmínek [právnická osoba], z listiny„ Agreement on assignment of receivables“, z přehledu označeného jako„ [anonymizováno] [číslo]“ a z potvrzení o přijetí platby ze dne 17. 6. 2021 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: V období 31. 1. 2020 – 9. 3. 2020 žalovaný čerpal po částech částku v celkové výši 19.400 Kč od společnosti [právnická osoba] Soud nevzal za prokázané, že by k tomu byla uzavřena jakákoli smlouva, tím spíše pak o obsahu tvrzeném žalobcem (žádnou smlouvu žalobce soudu nepředložil, jím předložená listina je formulářem bez připojeného podpisu tvrzených smluvních stran; z ničeho pak nelze dovodit, že by žalovaný vyjádřil svou vůli být vázán obsahem smlouvy ve znění tvrzeném žalobcem). Žalovaný z čerpané částky nevrátil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 11. 6. 2021, o tom byl žalovaný informován přípisem ze dne 25. 6. 2021. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Soud nevzal za prokázané, že by [právnická osoba] před poskytnutím částky v celkové výši 19.400 Kč jakkoli ověřovala schopnost žalovaného tuto částku řádně a včas vrátit. 13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru – byla-li vůbec uzavřena (což soud nevzal za prokázané, srov. shora) ze dne 31. 1. 2020 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalované aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). 14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 31. 1. 2020, byla-li uzavřena, hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Právnímu předchůdci žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy. 15. Protože však žalovaný čerpal částku 19.400 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. 16. Vzhledem k tomu, že dosud nezaplatil ničeho (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval), zbývá vydat 19.400 Kč. Splatnost této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil žalovanému v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žádný z účastníků neuváděl ani ze spisu nevyplývá nic, co by odůvodňovalo vhodnost jakékoli jiné pariční lhůty. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno. 17. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci (úspěch ve věci přitom soud posuzoval nejenom ve vztahu k jistině, ale též žalovaným úrokům a úrokům z prodlení, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 53,7 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 46,3 %, tzn. rozdíl je 7,4 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.093 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 750 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 300 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 150 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 220,50 Kč podle ustanovení § 137 odst.