52 C 233/2022-84 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 25. 5. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.405 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 4. 2016 poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději do 3. 5. 2016 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.405 Kč, avšak do dnešního dne na úvěr ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Z předložených listinných důkazů, a to výpisem z účtu ze dne 3. 4. 2016, smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 4. 2016, rozhodčí smlouvy ze dne 3. 4. 2016, zápisu z vysvětlení následků uzavření rozhodčí smlouvy ze dne 3. 4. 2016, všeobecných obchodních podmínek věřitele, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 včetně příloh, oznámení o postoupení ze dne 2. 2. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsané smlouvy a zápis z vysvětlení, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému částku ve výši 8.000 Kč se splatností do 3. 5. 2016. Žalovaný se měl rovněž zavázat uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 2.405 Kč. Věřitel zaslal dne 3. 4. 2016 na účet žalovaného předmětnou částku. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 1. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dne 2. 2. 2021. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek naposledy výzvou ze dne 2. 2. 2021. 6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek věřitele byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu akceptoval. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby (osoby, která by smlouvu svým podpisem stvrdila), když případné kopie občanského průkazu, sms ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. 15. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části požadované jistiny ve výši 8.000 Kč, neboť nebylo prokázáno uzavření předestřené smlouvy o úvěru. Věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu, které však žalovaný věřiteli přes výzvu dosud nevrátil. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku byť jen z části uhradil. Věřiteli tak vznikl dle § 2991 OZ nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 8.000 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 8.000 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. V rozdílu mezi částkou tvořící nárok na zaplacení poplatku za sjednání ve výši 2.405 Kč a příslušenstvím z těchto částek tak soud žalobu ve výroku II. zamítnul s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, když dle obsahu žaloby a předložených důkazů věřitel nijak nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. 17. Co se týče výroku III. o náhradě nákladů řízení, je odůvodněn ust. 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož má-li účastník v řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Oba účastníci měli úspěch v obdobné výši, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. Tohoto rozhodnutí.