61 C 124/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 15 063,63 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 5.9.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované částku ve výši 13 000 Kč. Žalobou se domáhal zaplacení zůstatku jistiny, která činila 10 063,63 Kč, smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení, které kapitalizoval do [číslo] a od 20.7.2021 požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % p.a., dále uplatnil náklady spojené s vymáháním ve výši 256 Kč a s mluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. 2. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobce soudu neposkytl žádná tvrzení a v reakci na výzvu soudu vzal svůj návrh částečně zpět a požadoval nadále jistinu v tvrzení výši 10 063,63 Kč a úroky z prodlení, které do 19.7.2021 kapitalizoval a dále uplatňoval ve výši 10 % p.a. Soud reagoval částečným zastavením řízení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, a to konkludentní formou. 5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. 6. Žalovaná dne 5.9.2018 uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč. Vrácena měla být společně s poplatky ve výši 11 164 Kč a reálně uhradila 5 830 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávky byla práva pohledávka postoupena žalobci. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 18.10.2021 soud zjistil, že byla zaslána žalované, vyzývala k zaplacení zůstatku úvěru a upozorňovala na následné vymáhání prostřednictvím podání žaloby u soudu. 9. Zkoumání úvěruschopnosti žalované prokázáno nebylo. Žalobce soudu v tomto směru neposkytl žádná skutková tvrzení a ani z předložených důkazů žádná aktivita žalobce nevyplývá. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení reagoval částečným zpětvzetím návrhu. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovanou dne 5.9.2018 nelze považovat za platně uzavřenou v režimu ust. § 2395 o.z., naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 11. Zejména je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobce zjevně před jejím uzavřením neposuzoval schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťoval informace týkající se jejích příjmů. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a vyvinul jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, které dle názoru soudu nebylo ověřeno, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které rovněž nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány. Jestliže za této situace žalobce žalované poskytl úvěrovou částku, nejednal s odbornou péčí, musel si být vědom rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušil svou povinnost, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 12. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny tak nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. [příjmení] dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). 13. Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobce a neprospěch žalovaného, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 14. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl částku, ze které zůstalo neuhrazeno 7 170 Kč Jestliže tedy na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinna dle odst. 1 cit. ustanovení žalobci vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do této částky, která byla soudem žalobci přiznána a ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované zákonné úroky z prodlení, byla žaloba zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná byla, dle zásady úspěchu ve věci, v převažující části úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly.