61 C 153/2022-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem ze dne 10.12.2021 domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku ve výši 19 301,99 Kč, sestávající ze zůstatků tří úvěrů uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 23.8.2018, 11.11.2018 a 15.3.2019. Požadoval nejen zaplacení úvěrové částky, či její nesplacenou část, ale i zákonné úroky z prodlení a smluvní úroky ve výši 19,27 % p.a., které částečně kapitalizoval ke dni 15.1.2021. 2. Smlouvou ze dne 15.1.2021 byly jednotlivé pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci, postoupení bylo oznámeno žalovanému a žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván. 4. S ohledem na výši žalované částky soud dle ust. § 157 o.s.ř. za souhlasu účastníků nenařizoval k rozhodnutí ve věci jednání. 5. Z předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 6. Dne 23.8.2018 žalovaný čerpal částku ve výši 8 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že oba jmenovaní podepsali listiny o obsahu tvrzeném žalobcem (žalobce soudu předložil formulář nadepsaný jako smlouva spotřebitelském úvěru v hotovosti, jejíž součástí jsou obchodní podmínky a kartu zákazníka). Nevzal však za prokázané, že by před poskytnutím úvěrové částky Kč byla ověřována, natož aktivně a s odbornou péčí, schopnost žalovaného tuto částku splatit. Žalovaný potvrdil podpisem smluvního formuláře převzetí částky 8 000 Kč a zavázal se k úhradě šedesáti týdenních splátek po 240 Kč, neboť právní předchůdce žalobce požadoval rovněž zaplacení úroku ve výši 1 600 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč a poplatku za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 3 200 Kč. Dle karty zákazníka byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], bydlel v nájmu s jedním rodinným příslušníkem, jeho čistý měsíční příjem činil 15 000 Kč, další příjmy 9 000 Kč a státní podpora 13 000 Kč, výdaje na bydlení 7 200 Kč, osobní výdaje 3 800 Kč. Údajně předložené bankovní výpisy a složenky soudu nebyly do spisu založeny. 7. Dne 11.11.2018 žalovaný čerpal částku ve výši 8 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že oba jmenovaní podepsali listiny o obsahu tvrzeném žalobcem (žalobce soudu předložil formulář nadepsaný jako smlouva spotřebitelském úvěru v hotovosti, jejíž součástí jsou obchodní podmínky a kartu zákazníka). Nevzal však za prokázané, že by před poskytnutím úvěrové částky Kč byla ověřována, natož aktivně a s odbornou péčí, schopnost žalovaného tuto částku splatit. Žalovaný potvrdil podpisem smluvního formuláře převzetí částky 8 000 Kč a zavázal se k úhradě šedesáti týdenních splátek po 240 Kč, neboť právní předchůdce žalobce požadoval rovněž zaplacení úroku ve výši 1 600 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Dle karty zákazníka byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], bydlel v nájmu s jedním rodinným příslušníkem, jeho čistý měsíční příjem činil 17 000 Kč, další příjmy 8 200 Kč a státní podpora 15 000 Kč, výdaje na bydlení 7 100 Kč, osobní výdaje 3 800 Kč a splátky úvěrů 980 Kč. Údajně předložené bankovní výpisy a složenky soudu nebyly do spisu založeny 8. Dne 15.3.2019 žalovaný čerpal částku ve výši 10 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že oba jmenovaní podepsali listiny o obsahu tvrzeném žalobcem (žalobce soudu předložil formulář nadepsaný jako smlouva spotřebitelském úvěru v hotovosti, jejíž součástí jsou obchodní podmínky a kartu zákazníka). Nevzal však za prokázané, že by před poskytnutím úvěrové částky Kč byla ověřována, natož aktivně a s odbornou péčí, schopnost žalovaného tuto částku splatit. Žalovaný potvrdil podpisem smluvního formuláře převzetí částky 10 000 Kč a zavázal se k úhradě šedesáti týdenních splátek po 300 Kč, neboť právní předchůdce žalobce požadoval rovněž zaplacení úroku ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 2 000 Kč a administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč. Dle karty zákazníka byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], bydlel v nájmu s jedním rodinným příslušníkem, jeho čistý měsíční příjem činil 2 000 Kč, státní podpora 16 000 Kč, vydaje na bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje 3 800 Kč a splátky úvěrů 1 900 Kč. Údajně předložené bankovní výpisy a složenky soudu nebyly do spisu založeny. 9. Jak shora uvedeno, soud vůbec nemá za prokázáno, že by byly smlouvy o úvěru uzavřeny platně. Každou z nich je nutno ji hodnotit jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když dostatečně nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy nelze ověřit, jejich zdroje jsou specifikovány vágně. Z předložených formulářů nevyplývají dostatečné informace o osobních a rodinných poměrech a příjmech a výdajích žalovaného. Z žádné z předložených listin pak nevyplývá, že by byly jakkoliv zjišťovány existující závazky žalovaného. Částka v této souvislosti uváděná není nijak specifikována a její výše neodpovídá ani sjednaným splátkám předchozích úvěrů. 10. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). 11. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru ze dne 23.8.2018, 11.11.2018 a 15.3.2019, nelze požadované právo přiznat. Žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvních úroků či administrativních poplatků, jejichž zaplacení se (původně) domáhal. 12. Protože však žalovaný čerpal částku postupně částku 26 000 Kč (8 000 Kč, 8 000 Kč a 10 000 Kč), došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. a to ve výši rozdílu mezi touto částkou a uhrazenými platbami ve výši 4 700 Kč. Sám žalobce tvrdil, že na první ze smluv bylo uhrazeno 9 640 Kč, které pokryly jistinu ve výši 8 000 Kč zcela, na druhou 7 200 Kč, zbývá tedy k doplacení 800 Kč a na třetí 4 100, neuhrazená částka tedy činí 5 900 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla postoupena žalobci, a to shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován (k tomu srov. skutková zjištění soudu shora), je žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci. 13. Soud shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení v celkové výši 6 700 Kč. 14. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotře