61 C 215/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 28.7.2021 domáhal, aby soud uložil žalované zaplacení 25 190 Kč s příslušenstvím sestávajícím z úroků ve výši 29 % p.a. a zákonných úroků z prodlení, které bylo za období od 28.1.2018 do 20.1.2020 kapitalizováno. Žalobu zdůvodnil tím, že dne 28.10.2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápújčce, poskytl jí částku 28 000 Kč, která měla být žalovanou uhrazena v osmnácti pravidelných splátkách po 2 810 Kč, celkem tedy 50 563 Kč. Žalovaná zaplatila žalobci řádně nesplácela, uhradila celkem pouze částku 3 810 Kč. Žalovaná částka sestávala z jistiny ve výši 25 190 Kč, smluvních úroků ve výši 5 417,95 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 300,14 Kč a úroků ve výši 29 % p.a. a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % p.a. za období od 21.1.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek uvedených v ust. § 115 a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání. 4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že ji dne 28.10.2017 podepsali žalobce a žalovaná, že v ní bylo sjednáno, že žalobce poskytne žalované částku 28 000 Kč a tuto žalovaná vrátí žalobci spolu s dalšími platbami v osmnácti měsíčních splátkách po 2 810 Kč počínaje 28.11.2017 (ve smlouvě je sjednána RPSN ve výši 128,5 % ročně, dále podrobnější informace jsou uvedeny ve smluvních podmínkách a formuláři nadepsaném zákaznická karta. I když žalovaná i tyto listiny podepsala, jejich drobné písmo a množství informací znesnadňuje orientaci v nich. 6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že čistý příjem žadatelky činí 13 330 Kč, další čisté příjmy domácnosti 34 000 Kč, interní splátky poskytovateli úvěru 237 Kč a nespecifikované měsíční výdaje žadatelky 2 000 Kč. Údajně předložené výplatní pásky a důchodový výměr nebyly předloženy ani výše specifikovány. 7. Z výzvy k plnění ze dne 11.5.2020 a podacího lístku soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou zaplacení ve lhůtě do 18.5.2020. 8. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 3 810 Kč. 9. Důvod a výše údajné interní splátky poskytovateli úvěru nebyly nijak doloženy ani specifikovány. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobce neuvedl, přes výzvu soudu, žádná tvrzení. 10. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: 11. Dne 28.10.2017 právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná podepsali smlouvu o zápůjčce o shora uvedeném obsahu. To, zda poskytovatel zápůjčky před podpisem této smlouvy jakkoli hodnotil majetkové poměry žalované, zůstalo nezjištěno. Právnímu předchůdci žalobce byl před uzavřením smlouvy údajně znám příjem žalované za měsíce srpen až říjen 2017, neměl zjištěno (ověřeno), jaké má žalovaná výdaje (na bydlení apod.), případné vyživovací povinnosti apod. (resp. v tomto směru žalobce na písemnou výzvu soudu nesdělil nic relevantního). V den uzavření smlouvy byla žalované v hotovosti vyplacena částka 25 231 Kč a částka 2 769 Kč byla použita na předčasné splacení existujícího nedoplatku ze smlouvy [číslo]. Žalovaná následně žalobci ve dvou splátkách zaplatila celkem 3 810 Kč. Ve zbývající části s ohledem na právní hodnocení (srov. níže) jsou skutková zjištění soudu nepodstatná pro rozhodnutí ve věci. 12. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou ze dne 20.1.2020 uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobcem. 13. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 14. Smlouvu o zápůjčce z 28.10.2017 soud hodnotí jako neplatnou, a to z více důvodů. 15. V první řadě proto, že právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nedostatečně a nikoliv s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalované zápůjčku splácet, když dostatečně nezjišťoval majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 16. Další důvod neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 28.10.2017 soud spatřuje ve zjevném rozporu jejího obsahu s dobrými mravy (srov. ustanovení § 588 o. z.) a ve skutečnosti, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (srov. ustanovení § 1813 o. z.), plynoucí ze shora uvedeného postupu žalobce, který poskytl úvěrovou částku za situace, kdy mu muselo být zřejmé, že žadatelem je osoba, která sice uhradí závazky po splatnosti, ale i když dokládá příjmy, které nelze soudem ověřit, protože soudu nebyly předloženy údajné podklady, které jsou porovnávány se zcela nereálnými a ničím neprokázanými výdaji. Rozporný je mimo jiné i údaj o tom, že žalovaná je na mateřské dovolené a současně předložila výplatní pásky. Nelze z tohoto pohledu přehlédnout zjevnou nevyváženost obsahu smlouvy ve prospěch žalobce, tj. silnější smluvní strany, která je také nepochybně autorem její textace (k tomu srov. výše), jakož i obsahový nesoulad, resp. zjevné rozpory v ujednání ve smlouvě, která je formulována způsobem, vyvolávajícím dojem výhodnosti pro zákazníka. 17. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o zápůjčce hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvních úroků či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal. 18. Protože žalovaná čerpala částku 28 000 Kč a vrátila zatím částku 3 810 Kč, jedná se o bezdůvodné obohacení v její prospěch ve smyslu ust. § 2991 o.z. a je tedy žalobci povinna vydat zbývajících 25 190 Kč. Soud tedy žalobu ve výše uvedeném rozsahu zamítl pro částku nedůvodně požadovanou, a to včetně příslušenství. Žalobci přiznal částku 25 190 Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, která byla žalované odeslána 11.5.2020 a požadovala plnění nejpozději do 18.5.2020. Toto rozhodnutí vychází z ust. § 1970 o.z. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno. Žalobci byla přiznána částka odpovídající 80 % požadované jistiny. Měl tedy podle zásady úspěchu ve věci plynoucí z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na 60 % vynaložených nákladů. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 008 Kč, odměny za tři úkony právní pomoci v souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení, odesláním předžalobní výzvy a sepisem žaloby po 300 Kč, tří náhrad hotových výloh po 100 Kč (viz ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH.