61 C 224/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 28.7.2021 domáhal zaplacení částky 25 137,38 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se jedná o nedoplatek úvěrů poskytnutých na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 14.4.2017 a [číslo] ze dne 27.12.2016 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. Následně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 21 000 Kč, a 8 000 Kč jejichž převzetí potvrdil a zavázal se k úhradě v dohodnutých týdenních splátkách. Sjednané částku však neuhradil řádně a včas. 2. Podáním ze dne 23.12.2021 vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky 1 196,51 Kč z titulu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení k datu 24.6.2019. Soud řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením vydaným v souladu s ust. § 69 odst. 1 a 2 o.s.ř. 3. Žalobce získal aktivní legitimaci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.6.2019. Celková hodnota žalované pohledávky dle žalobce sestávala z nesplacené jistiny ve výši 20 051 Kč a 5 086,28 Kč, a příslušenství tvořené sjednanými úroky ve výši 28 % p.a. a zákonnými úroky z prodlení. 4. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Souhlas s postupem dle ust. § 115a žalobce navrhl již v souvislosti s uplatněním žaloby. 5. Ze Zákaznické karty a Smlouvy o zápůjčce ze dne 27.12.2016 soud zjistil, že žalovaný požadoval poskytnutí částky ve výši 8 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 253 Kč společně s poplatkem ve výši 7 145 Kč sestávajícím z administrativního poplatku ve výši 3 570 Kč, úroků ve výši 2 196 Kč a poplatku za poplatku za komfortní splácení ve výši 3 570 Kč. Ke své finanční situaci uvedl, že jeho měsíční příjem činí 30 748 Kč z titulu mzdy. Výdaje odhadl částkou 15 000 Kč, z toho externí splátky zápůjček ve výši 1 300 Kč, bydlí v rodinném domě a je ženatý Jiné podrobnosti ve smlouvě ani v kartě zákazníka uvedeny nejsou. V souvislosti s touto smlouvou uhradil žalovaný dle prohlášení žalobce částku 4 934 Kč. 6. Ze Zákaznické karty a Smlouvy o zápůjčce ze dne 14.4.2017 soud zjistil, že žalovaný požadoval poskytnutí částky ve výši 21 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 653 Kč společně s poplatkem ve výši 18 175 Kč sestávajícím z administrativního poplatku ve výši 5 162 Kč, úroků ve výši 3 756 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 9 257 Kč. Ke své finanční situaci uvedl, že jeho měsíční příjem činí 39 640 Kč z titulu mzdy ve výši 9 640 Kč, ostatních příjmů ve výši 25 000 Kč a dalších čistých příjmů domácnosti ve výši 5 000 Kč. Výdaje odhadl částkou 7 500 Kč, z toho externí splátky zápůjček ve výši 2 000 a interní splátky 1 139 Kč, bydlí v nájmu a je ženatý. Jiné podrobnosti ve smlouvě ani v kartě zákazníka uvedeny nejsou. V souvislosti s touto smlouvou uhradil žalovaný dle prohlášení žalobce částku 1 306 Kč. 7. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek soud ověřil tvrzení žalobce o jeho aktivní legitimaci v řízení. 8. Předžalobní výzva k zaplacení odeslaná dne 13.3.2020 obsahuje lhůtu k zaplacení do 19.3.2020. 9. Po provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k závěru, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 27. 12.2016 a 14.4.2017 smlouvy o zápůjčce, na základě kterých žalovaný převzal částku 21 000 Kč a 8 000 Kč. 10. Soud se nejprve zabýval platností předmětných úvěrových smluv, které dle dle charakteru smluvního ujednání považuje za smlouvy spotřebitelské. Původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry a jeho povinností bylo posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná. Právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel z informací, které žalovaný jako úvěrovaný poskytl o své osobní a finanční situaci. Z tvrzení ani předložených důkazů a skutečnosti, že jak žádost o úvěr, tak smlouva o úvěru byly uzavřeny v průběhu jednoho dne a dokonce pravděpodobně jednoho jednání, je zřejmé, že věřitel neučinil jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací. K prokázání aktivity při zjišťování osobní a finanční situace žalovaného žalobce nepředložil žádný dokument, ze kterého by bylo patrno cokoliv o konkrétních úkonech v tomto směru, tedy jaká lustrace byla v den uzavření smlouvy provedena a co bylo jejím výsledkem. Vzhledem k výše citovanému ustanovení, vyšel-li věřitel z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, pak nedostál své zákonné povinnosti, nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, neboť dle platné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu 3 ÚS 4129/18) je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, že nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit a dále poskytovatel úvěru v případě, že dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Soud tedy dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet v souladu s ust. § 580 o.z. jako na absolutně neplatné. 11. Podle ust. § 2991 o.z. kdo se na se úkor jiného bez důvodně obohatí, musí obohacení vydat vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je bezdůvodným obohacením zvláště majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám a prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Z výše uvedeného plyne, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a pokud mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a 8 000 Kč a uhradil v prvním případě 1 306 Kč a v druhém 4 934 Kč, pak svědčí žalobci pouze právo na vrácení zbývající části jistiny ve výši 19 697 Kč a 3 060 Kč a zaplacení úroků z prodlení od 20.3.2020, tedy data následujícího po lhůtě stanovené v předžalobní výzvě k plnění. Právo na úhradu úroků z prodlení je zakotveno v ust. § 1970 o. z. a výše úroků z prodlení soudem přiznaná odpovídá nař. vl. č. 351/2013. Žalobci tedy byla přiznána výše uvedená částka s příslušenstvím a pro částku 6 320 Kč, tedy co do rozdílu mezi požadovanou jistinou a částkou přiznanou byl návrh zamítnut, stejně jako nárok na zaplacení kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení, smluvních úroků ve výši 29 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši za dobu do 19.3.2020. 13. Pokud jde o úroky z prodlení, pak byly přiznány ve výši 8,05 % p.a. s ohledem na požadavek žalobce uplatněný v žalobě. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl úspěšnější žalobce, a to v rozsahu 88 %, náleží mu tedy po odečtení poměrného neúspěchu 66 % nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 006 Kč, třemi odměnami za úkony právní pomoci po 300 Kč a třemi režijními paušály po 100 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč. Žalobci tedy byla na nákladech řízení přiznána částka 1 622 Kč