61 C 23/2022-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem ze dne 13.11.2020 domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku, sestávající z dlužné jistiny ve výš ve výši 15 000 Kč, nesplacených kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 032,50 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 2 767,33 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 10 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 23,72 % za stejné období rovněž z částky 10 000 Kč. Žalobce zdůvodnil žalobu tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne 25.8.2017 společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný uhradil pouze částku 2 400 Kč, která byla alokována částečně na jistinu a částečně na příslušenství, přičemž zbývající dluh je vyčíslen a specifikován výše. Smlouvou ze dne 29.11.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, přípisem ze dne 29.11.2019 bylo postoupení oznámeno žalovanému. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván. 3. S ohledem na výši žalované částky soud dle ust. § 157 o.s.ř. za souhlasu účastníků nenařizoval k rozhodnutí ve věci jednání. 4. Z předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 5. Dne 25.8.2017 žalovaný čerpal částku ve výši 10 000 Kč, tuto mu poskytla společnost [právnická osoba]. Soud vzal za prokázané, že oba jmenovaní podepsali listiny o obsahu tvrzeném žalobcem (žalobce soudu předložil formulář nadepsaný jako žádost o úvěr a standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nevzal však za prokázané, že by před poskytnutím částky 10 000 Kč byla ověřována, natož aktivně a s odbornou péčí, schopnost žalovaného tuto částku splatit. 6. Smlouvou ze dne 29.11.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Žalovaný byl poprvé vyzván (dřívější odeslání výzvy žalobce nedoložil) k zaplacení mj. žalované částky přípisem odeslaným dne 1.5.2020 – předžalobní výzvou, která stanovila lhůtu k plnění do 7.5.2020. 7. Jak shora uvedeno, soud vůbec nemá za prokázáno, že by byla uzavřena smlouva o úvěru. I kdyby však byla, je nutno ji hodnotit jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když dostatečně nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Z předložených formulářů vyplývá, že žalovaný je zaměstnaný, mzda činí 14 100 Kč, bydlí v nájmu (jehož výše není doložena), je ženatý, má tři nezaopatřené děti a žije s dalším rodinným příslušníkem. Z žádné z předložených listin pak nevyplývá, že by byly jakkoliv zjišťovány existující závazky žalovaného, případné příjmy dalších členů domácnosti a výdaje vyčíslené částkou 8 000 Kč nejsou nijak specifikovány, respektive nelze dovodit, zda se jedná o výdaje žalovaného, či celé jeho rodiny. 8. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). 9. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 25.8.2017, pokud vůbec byla uzavřena, nelze podle této smlouvy právo přiznat. Žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se (původně) domáhal. 10. Protože však žalovaný čerpal částku 10 000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. a to ve výši rozdílu mezi touto částkou a uhrazenými platbami ve výši 2 400 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla postoupena žalobci, a to shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován (k tomu srov. skutková zjištění soudu shora), je žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci. 11. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 1.5.2020, kterým stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 7.5.2020. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 7 600 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 8.5.2020 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). 12. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.