61 C 38/2022-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 10.12.2021 domáhal zaplacení částky 20 364 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se jedná o nedoplatek dvou úvěrů poskytnutých na základě Smluv o půjčce [číslo] uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. Následně právní předchůdce žalobce poskytl žalované částky ve výši 13 000 Kč a 10 000 Kč, které převzetí v místě svého bydliště a zavázala se k úhradě v dohodnutých týdenních splátkách.. Sjednanou částku však neuhradila řádně a včas. 2. Žalobce získal aktivní legitimaci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 29.11.2019. Celková hodnota žalované pohledávky dle žalobce sestávala z nesplacené jistiny ve výši 20 364 Kč, kapitalizovaných úroků obsahujících nesplacené smluvní úroky ve výši 8 569,57 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 3 037,22 Kč, zákonné úroky z prodlení a smluvní úroky ve výši 23,72 za období od 30.11.2019 do zaplacení. 3. Žalovaná se k návrhu písemně nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Souhlas s postupem dle ust. § 115a žalobce navrhl již v souvislosti s uplatněním žaloby. 4. Z Karty zákazníka z 16.2.2017 a Smlouvy o půjčce ze dne stejného data a soud zjistil, že dne 16.2.2017 žalovaná požadovala poskytnutí částky ve výši 13 000 Kč. Poskytnuta jí týž den byla částka 13 000 Kč, kterou se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 390 Kč společně s poplatkem ve výši 9 620 Kč sestávajícím z administrativního poplatku ve výši 2 600 Kč, úroku ve výši 1820 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 5 200 Kč. Ke své finanční situaci uvedla, že její měsíční příjem činí 11 508 Kč ze státní podpory. Na bydlení vynaloží 2 500 Kč, osobní výdaje činí 3 800 Kč a splátky úvěrů 1 200 Kč za měsíc, celkové výdaje jsou tedy 7 500 Kč. Další podrobnosti ve smlouvě ani v kartě zákazníka uvedeny nejsou. Její totožnost byla ověřena občanským průkazem. V souvislosti s touto smlouvou uhradila žalovaná dle prohlášení žalobce částku 5 520 Kč. 5. Z Karty zákazníka z 29.11.2016 a Smlouvy o půjčce z téhož data soud zjistil, že žalovaná požadovala poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč, která jí byla poskytnuta jí v tentýž den. Půjčku se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč společně s poplatkem ve výši 7400 Kč sestávající z administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč, úroků ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Ke své finanční situaci uvedla, že její měsíční příjem činí 37 440 Kč, z toho státní sociální dávky 25 400 Kč, přídavky na děti 1 040 Kč, další nespecifikované příjmy 8 000 Kč a tzv. ostatní příjmy 3 000 Kč. Na bydlení vynaloží 9 000 Kč, výdaje domácnosti 9 500 Kč a splátky půjčky 1 500 Kč a na ostatní náklady 300 Kč za měsíc, celková výdaje jsou tedy 20 300 Kč. Další podrobnosti ve smlouvě ani v kartě zákazníka uvedeny nejsou. Její totožnost byla ověřena občanským průkazem. V souvislosti s touto smlouvou uhradila žalovaná dle prohlášení žalobce částku 7 800 Kč. 6. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek soud ověřil tvrzení žalobce o jeho aktivní legitimaci v řízení. 7. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem z 29.11.2019, který byl předán k poštovní přepravě téhož dne a zaslán na adresu žalované. 8. Dne 22.2.2021 je datována předžalobní výzva k zaplacení, která obsahuje lhůtu k zaplacení do 9.3.2021. 9. Po provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k závěru, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne dne 29.11.2016 a 16.2.2017 postupně dvě úvěrové smlouvy, na základě kterých žalovaná převzala částku 10 000 Kč a 13 000 Kč. 10. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná podepsali listiny o obsahu tvrzeném žalobcem (žalobce soudu předložil formuláře nadepsané jako smlouva o půjčce a karta zákazníka). Nevzal však za prokázané, že by před poskytnutím výše uvedených částek byla ověřována, natož aktivně a s odbornou péčí, schopnost žalované tuto částku splatit. 11. Jak shora uvedeno, soud vůbec nemá za prokázáno, že by došlo k uzavření tvrzených smluv. I kdyby však došlo, je nutno hodnotit je jako absolutně neplatné, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smluv nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, když dostatečně nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Z předložených formulářů vyplývá, že žalovaná není zaměstnaná, příjem plyne ze státních dávek a rozmezí několika měsíců se násobně liší, bydlí v nájmu (na stejné adrese) činí v jedné smlouvě 2 500 Kč a v další 9 000 Kč, podle dříve uzavřené smlouvy pobírá přídavky na děti a o tři měsíce později je údajně bezdětná. Z žádné z předložených listin pak nevyplývá, že by byly jakkoliv ověřovány existující závazky žalované, je pouze konstatována měsíční splátka ve výši 1 500 Kč. 12. Podle názoru soudu žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). 13. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru ze dne 29.11.2016 a 16.2.2017, pokud vůbec byly uzavřeny, nelze požadované plnění přiznat. Žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků a smluvních úroků, jejichž zaplacení se domáhal. 14. Protože však žalovaná čerpala částku 10 000 Kč a 13 000 Kč, došlo u ní k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. a to ve výši rozdílu mezi touto částkou a uhrazenými platbami ve výši 7 800 Kč a 5520 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla postoupena žalobci, a to shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná informována (k tomu srov. skutková zjištění soudu shora), je žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat žalobci. 15. Z toho plyne, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a pokud jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a uhradila 4 345 Kč, pak svědčí žalobci pouze právo na vrácení zbývající části jistiny ve výši 655 Kč a zaplacení úroků z prodlení od 19.9.2020, tedy data následujícího po lhůtě stanovené v předžalobní výzvě k plnění. Právo na úhradu úroků z prodlení je zakotveno v ust. § 1970 o. z. a výše úroků z prodlení soudem přiznaná odpovídá nař. vl. [číslo]. Žalobci tedy byla přiznána výše uvedená částka s příslušenstvím a pro částku 1 274,21 Kč, tedy co do rozdílu mezi požadovanou jistinou a částkou přiznanou byl návrh zamítnut stejně jako nárok na zaplacení kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 3 284,42 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 255,64 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 1 274,21 od 7.12.2019 do 18.9.2020. 16. Pokud jde o úroky z prodlení, pak byly přiznány ve výši 8,25 % p.a. s ohledem na soudem zjištěný počátek prodlení, který se váže k uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. V rozsahu rozdílu do 8,5 % požadovaného v žalobě, byl návrh zamítnut. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byla úspěšnější žalovaná, žádné náklady ji však nevznikly.