108 C 90/2024-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 250 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 970 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 4. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do sjednaného termínu 28. 5. 2023 žalobkyni nevrátil. Žalobkyně tak požaduje kromě jistiny a sjednaného poplatku rovněž náklady na vymáhání pohledávky, které byly smlouvou sjednány a smluvní pokutu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 28. 4. 2023 uzavřeli účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), a to tak, že žalovaný na internetových stránkách žalobce , Anonymizováno, vyplnil formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal požadované osobní údaje, potvrdil seznámení se se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek a elektronicky za pomoci PINu, který obdržel na v žádosti uvedené telefonní číslo, smlouvu podepsal. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Dle předloženého bankovního výpisu zaslala žalobkyně žalovanému dne 28. 4. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 28. 5. 2023. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byla mezi účastníky v článku 2.3. smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Současně se žalovaný dle téhož článku zavázal zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, zaslala žalobkyně žalovanému dne 4. 6. 2023, dne 11. 6. 2023, dne 18. 6. 2023, dne 27. 6. 2023 a dne 12. 7. 2023 písemné upomínky, které byly zpoplatněny částkou 500 Kč za každou z nich. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 2. 2024, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 8. 2. 2024. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 250 Kč (jistina + poplatek), náhrady nákladů za vymáhání ve výši 2 500 Kč (upomínky) a smluvní pokuty ve výši 2 970 Kč za období od 29. 5. 2023 do 21. 3. 2024.5. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.6. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecná a nekonkrétní tvrzení, že žalovanému poskytla jistinu úvěru po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto v průběhu řízení usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 108 C 90/2024-10, vyzval žalobkyni k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Na uvedené usnesení žalobkyně reagovala sdělením ze dne 22. 5. 2024, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).7. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobkyně nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 17. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyni v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, neboť se žalovaná dostala marným uplynutím lhůty splatnosti do prodlení. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 2. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k zaplacení do tří dnů. Upomínka byla odeslána dle podacího lístku dne 8. 2. 2024. Nebylo prokázáno doručení předžalobní upomínky žalované, proto se upomínka považuje dle § 573 za použití § 607 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 13. 2. 2024). Stanovená lhůta tří dnů žalované uplynula dne 16. 2. 2024 a žalovaný je tak od 17. 2. 2024 v prodlení. Výše úroku byla přiznána v žalobkyní požadované výši 15 %. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 524,72 Kč, přičemž tato částka představuje 23,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,7 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,4 %, když soud vzal v úvahu požadované úroky a úroky z prodlení k datu vyhlášení rozhodnutí). Tyto náklady (v celkové výši 2 252 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměněn za tři úkony právní služby po 300 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.