112 C 57/2024-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 10. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 11 308,27 Kč s příslušenstvím. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 25. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru na částku 10 000,- Kč s tím, že celá částka včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 019,- Kč bude vrácena do 15. 11. 2022. Ze strany žalovaného byly provedeny částečné platby započtené na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, když v současnosti činí jistina 9 859,- Kč a kapitalizovaná smluvní pokuta 1 449,27 Kč. Dluh nebyl uhrazen.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud s ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného dospěl k závěru, že je na místě postup podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“) a lze rozhodnout bez jednání pouze na základě listin.4. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 25. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, elektronickou formou s tím, že žalovaný byl identifikován sms kódem. Na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout úvěr ve výši 10 000,- Kč s tím, že žalovaný měl uhradit částku poplatku za poskytnutí v celkové výši 3 019,- Kč, a to ve lhůtě do 21 dnů od poskytnutí, úrok byl sjednán ve výši 0 %. Částka mu téhož dne byla poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % dlužné částky denně pro případ prodlení. Dle informací žalobce uvedl žalovaný příjem 70 000,- Kč (ten plynul rovněž z výpisu z účtu), výdaje 12 000,- Kč a náklady na bydlení 4 800,- Kč. Příjem dalších členů domácnosti měl činit 20 000,- Kč. Výše závazků měsíčně činila 34 000,- Kč. Původně měl žalovaný žádat o částku 20 000,- Kč, ta mu byla snížena na 10 000,- Kč. V evidencích dlužníků nebyl nalezen s negativním záznamem. Z přehledu poskytnutých úvěrů bylo zjištěno, že žalovaný si půjčoval opakovaně (21x), dluhy však vždy byly uhrazeny. Současně s uzavřením smlouvy byly žalobci zaslány kopie identifikačních dokladů žalovaného spolu s jeho obličejem. Platba byla odeslána na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. K úhradě nedošlo přes upomínku z 7. 9. 2023 zaslanou mailem i poštou.5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se v projednávané věci nejedná, neboť nebyly sjednány úroky jako podstatná náležitost smlouvy o úvěru. Je nicméně možné posoudit vztah účastníků podle § 2390 OZ jako smlouvu o zápůjčce, u níž podle § 2392 odst. 1 OZ nemusí být sjednány úroky. Je vcelku jedno, že spolu s jistinou byl povinen žalovaný uhradit i poplatek za poskytnutí „úvěru“, pokud výslovně byl sjednán úrok ve výši 0 %. V takovém případě při dodržení dalších náležitostí nicméně i tak vzniká povinnost straně dlužníka vrátit poskytnuté prostředky spolu s dalšími sjednanými platbami. V daném případě žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 10 000,- Kč, kterou mu tento měl vrátit do 21 dnů s poplatkem za jeho poskytnutí. Žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil pouze částku 5 150,- Kč. Tato částka byla započtena na smluvní pokutu ve výši 1 990,- Kč za dobu od 16. 11. 2022 do 2. 6. 2023 a ve výši 3 019,- Kč na sjednaný poplatek. Na jistinu bylo z platby z 2. 6. 2023 započteno 141,- Kč. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.6. V projednávané věci byl předložen výpis z účtu, z něhož plynul příjem relativně vysoký ve výši deklarované žalobcem. Z něho rovněž plynuly běžné nákupní výdaje žalovaného, stejně jako to, že úvěr od žalobce nebyl jediným platebním závazkem žalovaného, neboť byly patrné i vztahy s dalšími poskytovateli půjček. Z výpisu předloženého žalobcem rovněž plynulo, že tyto půjčky byly spláceny, byť se dle názoru soudu mohlo jednat o vytloukání klínu klínem a splácení jedné půjčky prostředky z té další. I deklarované výdaje v částce cca 50 000,- Kč včetně nákladů na bydlení a stávajících závazků neumožňují učinit závěr o tom, že by majetková situace žalovaného nebyla prověřena, když současně z listin plyne, že žádost zněla na částku vyšší a žalobce ji po souhlasu žalovaného snížil. Jistě tomu tak mohlo být i s ohledem na úvěrovou dispozici žalovaného stejně jako poměrně neobvyklé výdaje týkající se sázení.7. Podle § 87 odst. 1 zákona „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Soud má za to, že jakkoli byla poskytnuta půjčka osobě, která si brala jednu za druhou, z listin plynulo, že tyto byly hrazeny a žalovanému zůstávaly prostředky k tomu, aby byla hrazena i tato. Smlouvu tak lze považovat za platně sjednanou s přihlédnutím k jiné právní kvalifikaci uvedené výše při nesjednané výši úroků.8. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě 0,1 % z dlužné částky denně, nemá soud za to, že by byla neplatně sjednána, když je třeba ve smyslu § 2048 OZ ji považovat za platnou. Jakkoli byla nikoli sjednána, ale fakticky vnucena formulářovým typem smlouvy, má soud za to, že s přihlédnutím k nulové výši úroku kompenzuje riziko prodlení s platbou. Její výše dána pozdními platbami v kapitalizované podobě 1 990,- Kč je spočítána řádně, když současně zápočet proběhl v souladu s čl. VII odst. 2 smlouvy nejprve právě na pokutu. V další části plateb došlo k zápočtu na poplatek za poskytnutí v celé jeho výši, aby zbylá částka 141,- Kč byla započtena na jistinu, která činí 9 859,- Kč. Jelikož nadále nebylo ničeho hrazeno (žalovaný netvrdil opak), je opodstatněný i požadavek na úhradu pokuty za další období v kapitalizované podobě 1 449,27 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil dluh včas, dostal se do prodlení podle § 1968 OZ a je povinen zaplatit kromě jistiny a pokuty též úrok z prodlení podle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, když právo na náhradu nákladů řízení má žalobce podle míry úspěchu. Náklady řízení žalobce tvoří odměna za právní zastoupení ve výši 300,- Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tři režijní paušály á 100,- Kč v celkové výši 300,- Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, za převzetí věci, podání žaloby a předžalobní výzvu podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu. Náklady řízení žalobce dále činí zaplacený soudní poplatek ve výši 800,- Kč a částka daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 252,- Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ. Celkem tak náhrada nákladů řízení činila částku 2 252,- Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.10. Soud žalobu považuje za formulářovou, když ze soudního systému je zřejmé, že žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, když se liší pouze výší dlužné jistiny (např. sp. zn. 108 C 55/2024, 116 C 64/2024).