116 C 218/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 9. 6. 2022 a ze dne 7. 10. 2022.2. Podáním ze dne 15. 11. 2023 vzal žalobce svůj návrh co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 285 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč zpět s odůvodněním, že nedisponuje důkazy k prokázání skutečnosti, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a proto po revizi žalovaných částek bere žalobu v uvedeném rozsahu zpět. Soud tomuto návrhu vyhověl a v souladu s § 96 odst. 1 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) řízení v uvedeném rozsahu zastavil (výrok I.).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 9. 6. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) a žalovaným elektronicky uzavřena Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, jenž měl žalovaný vrátit do 9. 7. 2022. Z předloženého výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že dne 28. 1. 2022 obdržel právní předchůdce žalobce platbu ve výši 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Z dalšího výpisu z účtu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že dne 9. 6. 2022 zaslal právní předchůdce žalobce na totožný bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 5 000 Kč s poznámkou „Pujcka od Zaplo.cz. c. 68348“. Na základě smlouvy o úvěru totožného čísla ze dne 7. 10. 2022 se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč s datem splatnosti 5. 11. 2022. Dle bankovního výpisu zaslal právní předchůdce žalobce dne 14. 6. 2022 žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 15 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , tel. číslo, N.2“. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil. Ze Společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 4. 2023, které bylo žalovanému dle předloženého podacího archu odesláno dne 19. 4. 2023. Žalovaný neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě výzvy právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 1. 8. 2023, která byla dle předloženého podacího archu odeslána dne 4. 8. 2023. Po výše uvedeném částečném zpětvzetí žaloby požaduje žalobce zaplacení úvěru ve výši 20 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 232,88 Kč a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.6. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Soud v průběhu řízení usnesením ze dne 23. 10. 2023, č.j. 116 C 218/2023-16, vyzval žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobce na výzvu soudu reagoval sdělením, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18)7. V případě plnění v rámci absolutně neplatné smlouvy se obecně postupuje dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkající se bezdůvodného obohacení. V daném případě se však postupuje dle zákona o spotřebitelském úvěru, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou a má aplikační přednost. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).8. Jelikož v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný neuhradil ničeho. Sám žalovaný v řízení neuvedl, že by požadovanou částku žalobci zaplatil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku III. soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy.9. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. Z tohoto důvodu soud postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil žalovanému lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem II., tedy částkou ve výši 20 000 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem III. i částkou 7 285 Kč, pro kterou bylo řízení zastaveno, když zavinění zastavení řízení v tomto rozsahu je na straně žalobce, který vzal žalobu částečně zpět. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 61 % celého předmětu řízení, žalovaný byla úspěšný v rozsahu 39 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 22 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 172 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále je „AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty nad 10 000 Kč do 30 000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d) odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 1 050 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 220,50 Kč. Žalobce má tedy p