13 C 14/2024-56 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60 771,46 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO:, IČO, ), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 41 000 Kč. Prostřednictvím uvedeného úvěru žalovaný čerpal částku 41 000 Kč. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 41 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 321,51, poplatkem za pojištění ve výši 243 Kč, smluvní pokutou ve výši 13 206,95 Kč, dlužnými úroky ve výši 29,91 % ročně z částky 41 000 Kč od 27. 12. 2022 do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 321,51 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč. Ty se zavázal žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 62,12 % prostřednictvím 42 měsíčních splátek ve výši 2 493 Kč.5. V rámci prověření úvěruschopnosti bylo o žalovaném zjištěno, že je , Anonymizováno, , žije u , Anonymizováno, . Žalovaný uvedl, že má čistý příjem ve výši 42 000 Kč ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , výdaje ve výši životního minima (4 620 Kč), výdaje za bydlení ve výši 6 048 Kč, ostatní výdaje v podobě doprava, kurzy, záliby uvedl žalovaný 0 Kč (hodnocení klienta, č. l. 18). Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím výpisů z účtu (ověření příjmů žalovaného, č. l. 19-22). V registru , Anonymizováno, žalovaný neměl žádný záznam (výpis záznamů z registru , Anonymizováno, , č. l. 23). Žalovaný byl hodnocen jako výše rizikový dle scoringu předchůdkyně žalobkyně (hodnocení žalovaného, č. l. 24).6. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jím sdělený účet (doklad o vyplacení úvěru).7. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu neplacení splátek úvěr zesplatnila (oznámení o zesplatnění ze dne 26. 12. 2022).8. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila dne , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne , datum, (prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek vč. přílohy 1 k seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího lístku).9. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě ze dne 3. 11. 2023 (předžalobní výzva vč. podacího lístku).10. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěry byla ze strany žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným, zejména co se týče výdajové stránky. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne , datum, a ještě před jednáním dne usnesením ze dne 5. 3. 2024. Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne 19. 3. 2024, kde popsala popis hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. U žalovaného byly zjištěny výdaje ve výši 10 668 Kč, tato částka je tvořena výdaji na bydlení a částkou životního minima ve výši 4 620 Kč. Konkrétní běžné výdaje žalovaného (ošacení, strava, doprava) nebyly zjištěny ani ověřeny. Na jednání soudu žalobkyně konkrétní skutečnosti nebo důkazy rovněž nedoplnila. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.11. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované)- dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).13. Žalobkyně i přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména ohledně jeho výdajové stránky. Dle soudu proces zkoumání výdajů prostřednictvím údajů životního minima je nedostatečný, jelikož nezkoumá reálné výdaje posuzované osoby.14. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.15. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.16. V řízení bylo prokázáno, že na úvěr byla čerpána částka 41 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho.17. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 41 000 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 41 000 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.18. Z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byla úvěrová smlouva absolutně neplatná, a proto soud nepřiznal žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem