17 C 66/2024-17 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu 10.1.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplacení částky ve výši 10.621,29 Kč s příslušenstvím (smluvními úroky, zákonnými úroky z prodlení) s tím, že podanou žalobu odůvodnila tak, že dne 1.9.2022 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných měsíčních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 13% ročně. Své povinnosti však žalovaný nesplnil, dostal se do prodlení. Dlužná jistina činí 9.501,29 Kč, dlužné poplatky činí 1.120 Kč, úroky ke dni 15.11.2023 činí 1.101,35 Kč, úroky z prodlení činí 129,42 Kč. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 1.12.2023.2. Žalovaný se ve věci k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:5. Ze smlouvy o úvěru reg. č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 1.9.2022, kdy nedílnou součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky, sazebník a přehled poplatků. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 273 Kč, nejpozději do 25.8.2026. Úrok byl sjednán ve výši 13% ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky za služby spojené s úvěrem dle sazebníku a přehledu poplatků.6. Z výzvy ze dne 20.9.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do 8.11.2023, s tím, že žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru ke dni 8.11.2023, pokud nebude dlužná částka z titulu poskytnutého úvěru uhrazena. Žalovaný na danou výzvy nereagoval, a proto byl úvěr zesplatněn.7. Z historického výpisu k úvěrovému účtu ke dni 15.11.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala na jistině dluh ve výši 9.501,29 Kč, na úrocích evidovala žalobkyně dluh ve výši 1.101,35 Kč, na dlužných poplatcích částku 1.120 Kč a na úroku z prodlení částku ve výši 129,42 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 1.12.2023 vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 19.414,26 Kč, a to do 8.12.2023, kdy žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předmětná výzvy byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 1.12.2023.9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Pro provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 1.9.2022 uzavřena ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 10.000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek jistiny včetně naběhlých úroků a sjednaných poplatků. Žalobkyně přitom dostála své zákonem stanovené povinnosti a postupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr ve smyslu účinného § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně dospěla k závěru o schopnosti žalovaného nastavené splátky úvěru splácet. Žalobkyně proto svou povinnost splnila, když v řízení bylo prokázáno, že žalovanému úvěr v částce 10.000 Kč následně poskytla. Žalovaný však svou povinnost řádně a včas úvěr splácet nesplnil, dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. S ohledem na uvedené tedy žalobkyně v souladu se smlouvou a dalšími smluvními podmínkami dlužnou částku zesplatnila, od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný však svůj dluh, který dosahoval částky celkem 10.621,29 Kč, přesto neuhradil. Vedle nesplacené jistiny v částce 9.501,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.101,35 Kč, dlužných poplatků ve výši 1.120 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 129,42 Kč, vznikl žalobkyni rovněž nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 13 % ročně z jistiny (9.501,29 Kč) za období od 15.11.2023 do zaplacení, dále na zaplacení úroků z prodlení z jistiny (9.501,29 Kč) v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období od 15.11.2023 do zaplacení.13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.621,29 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.14. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.