17 C 80/2024-12 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 27.3.2024 se žalobce domáhal vyklizení bytové jednotky č. , hodnota, , o velikosti 2+1, situované v přízemí domu č.p. , Anonymizováno, , č. or. , Anonymizováno, , na ulici , jméno FO, , , adresa, užívaného žalovanou s odůvodněním, že žalovaná tento byt užívá po skončení nájmu ukončeného výpovědí ze strany žalobce ze dne 13.12.2023.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.5. Dne 23.8.2017 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem by nájem bytu č. , hodnota, , o velikosti 2+1, situovaného v přízemí domu č.p. , Anonymizováno, , č. or. , Anonymizováno, , na ulici , jméno FO, , , adresa, , a to s účinností od 11.7.2017 do 30.6.2018. Nájemné činilo částku ve výši 3.573 Kč. Následně dne 21.3.2023 bylo mezi účastníky sjednáno, že od 1.6.2023 bude měsíční nájemné činit částku ve výši 4.265 Kč. Dle evidenčního listu účinného od 1.1.2024 žalovaná byla měsíčně povinna hradit za užívání bytu částku ve výši 7.236 Kč, kdy nájemné činilo 4.344 Kč. Následně byla dle dodatku č. 1 ze dne 29.6.2018 doba trvání nájmu sjednána na dobu neurčitou (uvedené bylo zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 23.8.2027, dodatku č. 1, dohody o úpravě nájemného ze dne 21.3.2023, evidenčního listu účinného od 1.1.2024.6. Správou shora uvedené domu, v němž se nachází byt žalované je pověřen žalobce, což bylo zjištěno ze , Anonymizováno, , Anonymizováno, .7. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30.8.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužného nájemného za měsíce duben, červen, červenec 2023 ve výši 20.577 Kč a úroků z prodlení ve výši 576 Kč, a to do 15 dní ode dne doručení této výzvy. Žalovaná byla upozorněna na to, že neplacení nájemného a služeb je zvlášť závažným porušením nájemní smlouvy.8. Dne 13.12.2023 byla žalované dána z důvodu nezaplacení nájemného za období duben 2023, červen 2023 až listopad 2023 v celkové výši 49.521 Kč výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, , o velikosti 2+1, který se nachází v přízemí domu č.p. , Anonymizováno, , č. or. , Anonymizováno, , na ulici , jméno FO, , , adresa, a který žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 23.8.2017. Žalovaná byla poučena, že nájem bytu skončí doručením výpovědi. Žalovaná byla dále poučena, že má právo proti výpovědi vznést námitky a dále byla poučena o možnosti podat do dvou měsíců ode dne, kdy byla doručena výpověď, návrh u soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná. Výpověď byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. a uložena dne 14.12.2023, následně byla dne 8.1.2024 vrácena odesílateli jako nedoručená. (uvedené bylo zjištěno z výpovědi z nájmu bytu ze dne 13.12.2023 vč. nedoručené obálky).9. Ke dni 11.1.2024 žalovaná dlužila žalobci za užívání bytu celkem částku ve výši 56.757 Kč, a to za duben 2023, červen 2023 – prosinec 2023 s tím, že tato částka byla žalované uložena k úhradě elektronickým platebním rozkazem č.j. , Anonymizováno, ze dne 25.3.2024 (uvedené bylo zjištěno z konta uživatele a elektronického platebního rozkazu č.j. , Anonymizováno, ).10. Z výše uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalované vzniklo k předmětnému bytu č. , hodnota, právo nájmu, sjednané na dobu neurčitou od 1.7.2017, přičemž vlastníkem domu, v němž se byt nachází, je žalobce. Z výpovědi z nájmu bytu a dokladu o doručení vzal soud za prokázáno, že žalované po doručení výpovědi skončil nájem bytu ke dni 18.12.2023.11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 23.8.2017 nájemní vztah ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupovali žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce. Předmětem by nájem bytu č. , hodnota, , o velikosti 2+1, situovaný v přízemí domu č.p. , Anonymizováno, , č. or. , Anonymizováno, , na ulici , jméno FO, , , adresa, . Nájem byl uzavřen s účinností od 1.7.2027 do 30.6.2018, následně dle dodatku č. 1 ze dne 29.6.2018 na dobu neurčitou. Nájem bytu zanikl písemnou výpovědí žalobce ze dne 13.12.2023 ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 1,2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění. Výpověď z nájmu bytu byla žalované dána z důvodu neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Výpověď z nájmu bytu byla doručena žalované ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku dne 18.12.2023. Nájemní poměr zanikl doručením výpovědi tj. ke dni 18.12.2023. Od tohoto okamžiku žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu. Soud proto žalobě ve smyslu ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit. Při posouzení otázky, zda v daném případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2640/2016).13. Jde-li o žalobu na vyklizení bytu, byla soudní praxe usměrněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněným pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů dále jen obč. zák. ), se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud i při řešení obdobných věcí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 915/2011 - ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. I. ÚS 2569/12 - a ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1531/2011 - ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 3942/12). Podle ustálené soudní praxe rovněž není pochyb, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 410/2013, nebo ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2791/2014, a odůvodnění již shora uvedeného usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 3942/12).14. Žalovaná svým jednáním porušila své základní povinnosti nájemce, kdy řádně a včas nehradila sjednané nájemné tj. toto její chování bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto se příp. nemůže dovolávat toho, že vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce toliko využívá prostředků, které mu k ochraně jeho zájmů poskytuje právní řád. Dále soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, ostatně to nebylo ani ze strany žalované tvrzeno, že by se proti podané výpovědi bránila návrhem podaným u soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, jak byla poučena v rámci výpovědi z nájmu bytu ze dne 13.12.2023.15. Výrok II. je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. , kdy plně úspěšnému žalobci byla na náhradě nákladů přiznána částka ve výši 5.600 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za sepis výzvy a ve výši 300 Kč za sepis žaloby.16. Při rozhodování o nákladech žalobce vzniklých v souvislosti s právním zastupováním v tomto řízení vycházel soud z nálezů Ústavního soudu ze dne 13.8.2012 sp. zn. II.ÚS 2396/09, ze dne 23.11.2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12, dle kterého u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým.17. Lhů