20 C 170/2024-24 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou dne 13. 3. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 62 849,42 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 28. 8. 2021 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalobce poskytl žalované částku ve výši 77 400 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 509,38 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 6,90 % ročně. Ze strany žalované však nebylo plněno řádně, žalobce proto z důvodu opakovaného porušování smlouvy žalovanou od smlouvy o úvěru dne 25. 4. 2023 odstoupil, čímž se dluh stal splatným. Žalované vůči žalobci vznikl dluh ve výši 62 849,42 Kč s příslušenstvím, který je předmětem této žaloby.Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřil. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval soud žalovanou, aby sdělila soudu, zda souhlasí s projednáváním věci bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu nereagovaal a k návrhu se nevyjádřila. V souladu s výše uvedeným ustanovením soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaná souhlasila za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stavZe smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, dne 28. 8. 2021 a podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů soud zjistil, že žalobce poskytl žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 77 400 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 509,38 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 6,9 % ročně, žalovaná se dále zavázala hradit poplatky dle ceníku (sazebníku) žalobce.Z historie úvěru a z transakční historie účtu žalované soud zjistil, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky, když se dostal do prodlení s úhradou 2 po sobě jdoucích splátek (únor, březen, duben 2023). Žalobce proto v souladu se smlouvou o úvěru přípisem ze dne 25. 4. 2024 žalovanou upozornil na možnost odstoupení od smlouvy v případě, že žalovaná dlužnou částku neuhradí. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, úvěr se proto stal splatným ke dni 25. 4. 2024.Předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2024 byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzvána k úhradě žalované částky.Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v částce 77 400 Kč a žalovaný porušil svoji povinnost, když v dohodnuté lhůtě půjčku nevrátil. Soud proto žalobě v této části vyhověl a vedle jistiny přiznal žalobci i příslušenství pohledávky. Příslušenství je představováno jednak uvedenými smluvními úroky, které byly sjednány v souladu s ustanovením § 1802 občanského zákoníku ve výši 6,9 % ročně, a s ohledem na prodlení žalované se splácením úvěru i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2514 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 vyhlášky částku 3 620 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky ve výši 300 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 16 743,60 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.