20 C 58/2024-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po obžalovaném žalobou došlo u soudu 9. února 2024 zaplacení nedoplatku ze smlouvy o úvěru, který byl uzavřen mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovaným dne 18. 5. 2020 jako spotřebitelský úvěr. Žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč a zaplatil celkem 24 271 Kč. Předmětem žaloby je nedoplatek na jistině 33 003,87 Kč, kapitalizované úroky ve výši 9 950,54 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 6 615,95 Kč, úrok 20,82 % ročně z dlužné jistiny od 18. 7. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výší 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 18. 7. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z důkazů založených ve spise., právnická osoba, těchto důkazů má soudce prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , tel. číslo, na částku 40 000 Kč dne 18. května 2020, kdy žalovaný se zavázal splácet úvěr ve výši celkem 88 392 Kč ve 21 splátkách, kdy první až předposlední splátka 4 210 Kč a poslední 4 192 Kč, úroková sazba činí 86 %, a RPSN činí 135,71 % (důkaz smlouvou včetně smluvních podmínek), smlouvě předcházelo vyplnění zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 5. 2022, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný má příjem podle pracovní smlouvy na dobu neurčitou, doložil dvě výplatní pásky s čistým příjmem 29 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč a měsíční výdaje 3 000 Kč. Nárok na zaplacení byl postoupen smlouvou o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, a žalobcem (důkaz smlouvou ze dne 14. prosince.. 2022 včetně přílohy číslo jedna seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 16. prosince 2022 včetně podacího lístku). Žalobní výzva byla učiněna advokátem 26. října 2023 (důkaz dopisem včetně podacího lístku). Přehled placení úvěrů vyplývá z tabulky umoření, kdy bylo zjištěno, že na úvěr žalovaný uhradil 28 991 Kč.4. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřenímsmlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřená smlouva o úvěru, kdy žalovanému bylo vyplaceno 40 000 Kč a na úvěr uhradil 28 991 Kč. Soud se zabýval zkoumáním, zda právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet a dospěl k závěru, že tuto povinnost nesplnil, protože pouze si ověřil aktuální příjem žalovaného ze dvou výplatních pásek a nebylo doloženo, že by se dále jakkoliv zkoumal majetkovou situací žalovaného ani skutečností, zda splácí jiné půjčky a ani tím, jaké má konkrétní výdaje. I z praxe soudu je známo, že žalovaný má neuhrazené finanční závazky.8. Soud tedy předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou a uložil žalovanému zaplatit jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vrátit částku, která odpovídá zapůjčené částce 40 000 Kč po odečtení zaplacených plateb, tedy částku 11 009 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1968 a následujících občanského zákoníku včetně kapitalizovaného úroku z dlužné částky od 12. března 2021 do 14. prosince 2022 a dále do zaplacení ve lhůtě 15 dnů ( § 160 odst. 1 o.s.ř.). Protože smlouva je neplatná, soud zamítl požadovaný úrok z úvěrů a kapitalizovaný úrok z úvěru.9. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z úspěšnosti účastníků řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch z 33 %, žalovaný měl úspěch z 67 % (posuzováno z uplatněné jistiny) a protože žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.