29 C 85/2023-33 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 30 740,68 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla skutečnosti, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se např. týká konkrétně výdajů žalovaného, dle obsahu informace žalovaného neověřila nijak. Poté dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, . a další a Sazebník (dále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 26,28 % ročně ve splátkách po 4 % z dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související zaplatit poplatky v ujednané výši, popřípadě další dle Sazebníku. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě opoždění se zaplacením splátky se žalovaný zavazuje zaplatit účelně vynaložené náklady s upomínáním v ujednané výši a smluvní pokuty v ujednané výši. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky a tento je čerpal. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil, poplatky a účelně vynaložené náklady a smluvní poplatky nezaplatil. Žalobkyně úvěr proto zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé takto vzniklé dlužnou částky. Žalovaný však nezaplatil. Celková dlužná částka tak nyní činí 30 740,68 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny 28 920,84, poplatků 219,84 Kč, nákladů 600 Kč, smluvních pokut 1 000 Kč, úroku 4 791,39 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 28 920,84 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 955,33 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 30 740,68 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, blíže specifikováno v listinách, ne které žalobkyně odkázala. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou dne 9. 1. 2023. Žalovaný je však ani tehdy nezaplatil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů, a to metodiky - výkladu, karty klienta, potvrzení o prověření bonity klienta a zprávy z , Anonymizováno, zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nenastaly, resp. ne všechny, když co se např. týká konkrétně výdajů, žalobkyně informace žalovaného neověřila nijak. Z výpisu z obch. rej. k osobě žalobkyně, smlouvy o revolvingovém úvěru z , datum, , podmínek, listiny “vše o vašem šikovném účtu“, úvěrové zprávy a výpisů z šikovného účtu, výzvy k splacení celého úvěru z 12. 12. 2022, včetně podacího archu a výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že přesto poté dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky, které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 26,28 % ročně ve splátkách po 4 % z dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci. Žalobkyni tak tím vůči žalovanému vzniklo právo pouze na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Doba přiměřená jeho možnostem odpovídala době 5 měsíců, když žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani žalobkyně, ze spisu nevyplynuly, obecně je třeba s ohledem na nejčastější nebo dokonce typické poměry žadatelů o takovýto úvěr spíše uvažovat poměry žalovaného jako minimálně problematické. Z předžalobní výzvy z 5. 1. 2023, včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků jako jistiny dne 9. 1. 2023. Žalovaný je však ve lhůtě 5 měsíců ani později nevrátil.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrokyDle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně proto v té chvíli nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v ujednané výši, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit (§ 2395 o. z.). Při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však žalobkyně nebyla oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinila, odporuje to zákonu. Proto je uzavřená smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyni tedy nevzniklo vůči žalovanému právo na vrácení peněžních prostředků ze smlouvy. Žalobkyně však skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 40 000 Kč. Žalovaný se tím na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalobkyni tak tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přimě