34 C 101/2024-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 21. 4. 2024 se žalobce domáhal zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 1. 2. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) s žalovaným smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 12 000 Kč. Čerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně. Žalovaný byl oprávněn povolený debet průběžně čerpat, splácení úvěru probíhalo každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu, čímž se současně znovu obnovila možnost čerpání úvěru. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 20 11. 2023 zesplatnil. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele, společnost , Anonymizováno, , který následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce.2. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.4. Mezi účastníky byla dne 1. 2. 2022 uzavřena smlouva reg č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, o povoleném debetu na běžném účtu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu č. , č. účtu, výše limitu 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpané prostředky kdykoliv a v jakékoliv výši, nejpozději však byl povinen jej splatit do jednoho roku od posledního čerpání; v opačném případě nedošlo k řádnému splacení úvěru.5. Před uzavření smlouvy o úvěru předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v interních a externích databázích a rejstřících; při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdce žalobce porovnával jeho příjmy a výdaje s daty , právnická osoba, . Žalovaný deklaroval příjem 20 000 Kč a výdaje na splátky ve výši 1 503,30 Kč. Předchůdce žalobce na základě průměrných příjmů na běžném účtu stanovil příjmy žalovaného částkou 37 359 Kč.6. Z výpisu z osobního účtu žalovaného se podává, že žalovaný průběžně čerpal úvěr, úhrady na dluh byly prováděny nepravidelně; žalovaný překročil sjednaný limit kontokorentu ve výši 12 000 Kč.7. Dopisem ze dne 20. 11. 2023 předchůdce žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou úvěru prohlásil celý dluh za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 18 741,57 Kč.8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, dne 29. 1. 2024 soud zjistil, že společnost Raifeisenbank a.s. postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2024 společnost I-Xon a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena.9. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě; současně byl upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 13. 3. 2024.10. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy, neboť tato byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.21. V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce žádným konkrétním způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel předchůdce žalobce z příjmu deklarovaných žalovaným, aniž by si vyžádal doklady prokazující pravdivost jeho tvrzení; výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec. Deklarované údaje nadto žalovaný porovnával s údaji , právnická osoba, , které však nejsou schopny podat žádné konkrétní informace o žalovaném.22. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, před uzavřením smlouvy o úvěru tak nepostupoval s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).23. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti