34 C 176/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 25. 8. 2023, doplněnou o podání ze dne 25. 10. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 336,37 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč za úplatu v podobě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 23 142 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady spolu se sjednaným úrokem 88 % ročně v 78 pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 8. 10. 2022. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, uhradil 5 013,28 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 19 208,77 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 18 919,95 Kč, poplatků za upomínání ve výši 1 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 617,62 Kč. S účinností ke dni 20. 12. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy ze dne 10. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek ve výši 23 142 Kč (úrok 16 118 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení 5 524 Kč). Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 78 pravidelných týdenních splátkách po 554 Kč nejpozději do 8. 10. 2022 (poslední splátka činila 484 Kč).6. Z karty zákazníka soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí zápůjčky žil žalovaný v nájmu, byl ženatý, měl vyživovací povinnost vůči jedné osobě a byl na mateřské dovolené. Měsíční příjem žalovaného činil 10 000 Kč, další příjmy žalovaného činily 6 700 Kč a další příjmy domácnosti činily 18 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 1 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu a výdajů žalovaného předložením výměrem rodičovského příspěvku a blíže nespecifikovanými ústřižky.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že s účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2023; dopis byl odeslán 16. 2. 2023.8. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě; upomínka byla odeslána 5. 6. 2023.9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.19. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Žalovaný nespecifikoval zdroje svých příjmů a právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů žalovaného ve výši 6 700 Kč a dalších příjmů domácnosti ve výši 18 000 Kč. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si minimálně zdroj tohoto dalšího příjmu, a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Jediným ověřeným příjmem žalovaného byl rodičovský příspěvek, který však nelze považovat z příjem samotného žalovaného, neboť je primárně určen na výchovu a výživu nezletilého dítěte. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 1 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti či se jedná o jiné výdaje. Jako vysoce nepravděpodobná se pak jeví skutečnost, že žalovaný s tvrzeným měsíčním příjmem téměř 44 700 Kč a výdaji 1 000 Kč, tj. s disponibilní částkou 43 700 Kč, by byl nucen zapůjčit si u právního předchůdce žalobce částku ve výši 20 000 Kč.20. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat