34 C 55/2024-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 11. 8. 2023, doplněnou o podání ze dne 2. 4. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 86 844,71 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s pojistným a úrokem v celkové výši 152 628 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 817 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, uhradil 62 256 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 72 598 Kč, dlužného úroku ve výši 3 127,75 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a smluvní pokuty ve výši 14 246,71 Kč. S účinností ke dni 22. 2. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasili za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Na základě žádosti o poskytnutí klasického úvěru č. , hodnota, a akceptace žádosti ze dne 17. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. V rámci úvěrové smlouvy byl sjednán úrok ve výši 8,86 % ročně a pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 152 628 Kč (úvěr 134 568 Kč, pojistně 18 060 Kč) v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 817 Kč (úvěr 1 602 Kč, pojistně 215 Kč); první splátka byla splatná dne 17. 3. 2020. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.6. Z listiny označené jako údaje pro posouzení žádosti o klasický nebo revolvingový úvěr se podává, že v době žádosti o poskytnutí úvěru žil žalovaný v nájmu a byl zaměstnaný. Měsíční příjem žalovaného činil 17 000 Kč, celkové náklady domácnosti činily 2 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu a výdajů žalovaného předložením výměrem rodičovského příspěvku a blíže nespecifikovanými ústřižky.7. Z platební historie úvěrového účtu se podává, že žalovaný na dluh uhradil částku 60 256 Kč.8. Dopisem ze dne 27. 12. 2022 právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy o úvěru z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek a prohlásil celý úvěr za splatný k 31. 1. 2023. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě zbylé dlužné částky ve výši 76 824 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023 soud zjistil, že s účinností ke dni 22. 2. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 2. 2023; dopis byl odeslán 28. 2. 2023.10. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě; upomínka byla odeslána 13. 6. 2023.11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.21. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti předchůdce žalobce žádným způsobem neověřoval tvrzení žalovaného stran příjmů a výdajů, tedy nezjišťoval skutečnou výši tvrzené mzdy ani výši nákladů na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného stran jeho výdajů. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, jistě však bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si alespoň část výdajů žalovaného. Právní předchůdce žalobce však při zjišťování výdajů žalovaného vycházel toliko z jeho prohlášení bez jakéhokoli náznaku aktivní činnosti stran řádného zkoumání výdajové stránky. Uvedl-li žalovaný, že žije sám v nájmu a současně jeho měsíční náklady na domácnost dosahují částky 2 000 Kč, je při obecné známosti výše nákladů na bydlení tvrzená částka zjevně nevěrohodná. Pokud žalobce uváděl, že se souhlasem žalovaného byl předchůdce žalobce oprávněn nahlédnou do registru SOLUS, BRKI, NRKI nebo CNCB, pak ani přes výzvu soud netvrdil, že do některého z těchto registrů nahlédl a ani nepředložil důkaz o provedené lustraci v některém z registrů.22. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň