41 C 124/2023-127 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 78 347 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 78 347 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, jakož i náhradu vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že je vlastníkem domu stojícím na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , konkrétně na , adresa, . Dále žalobce uvedl, že s žalovanou dne 27. 1. 2017 uzavřel nájemní smlouvu ohledně bytu č. , hodnota, o velikosti 3 + 1, nacházejícím se v 1. podlaží uvedeného domu. Protože žalovaná v průběhu smluvního vztahu porušovala své povinnosti, když na úhradách za nájem a za služby s nájmem související dlužila částku přesahující trojnásobek měsíčního nájemného, tak žalobce nájemní vztah ukončil výpovědí. Ta byla žalované doručená dne 19. 4. 2021. Žalovaná podanou výpověď napadla žalobou na neplatnost výpovědi, když řízení o ní prozatím pravomocně skončené nebylo. Konkrétně žalovaná žalobci dluží za leden 2023 částku 3 117 Kč, za duben 2023 částku 12 009 Kč, za květen, červen, červenec a srpen 2023 vždy částky 13 901 Kč měsíčně a nedoplatek za rok 2022 ve výši 7 617 Kč. Celkem tedy 78 347 Kč. Žalobce akcentoval, že i v současné době žalovaná byt užívá, neboť se z něj dobrovolně nevystěhovala. Po 1. 1. 2023 za užívání bytu již nic nehradí. Dříve žalovaná platila nepravidelně. S odkazem na ustanovení § 2295 občanského zákoníku mu vůči žalované vzniklo právo na úhradu částky odpovídajícímu běžnému nájemnému, ale i právo na úhradu za poskytované a žalovanou užívané služby. Co se týká výše nájemného, tak to od května 2022 činilo částku 9 548 Kč, od 1. 6. 2022 částku 12 009 Kč a od 1. 5. 2023 částku 13 901 Kč.2. Pro dílčí chybu v počtech vzal žalobce v průběhu řízení žalobu částečně zpět (č. l. 77 spisu), když částečné zpětvzetí se týkalo částky 3 727 Kč a z něj jdoucího úroku z prodlení. Žalobce tak již nenárokoval dluh ve výši 3 117 Kč za leden 2023 a částku 610 Kč, jako poměrnou část z dlužné platby za duben 2023. Předmětem řízení zůstala částka 74 620 Kč s příslušenstvím, o kterém soud také rozhodoval.3. Dále žalobce ve svých skutkových tvrzeních uvedl, že žalovaná po podané výpovědi z nájmu bytu za jeho užívání hradila. Ovšem platby prováděla nepravidelně a v různých částkách a bez určení toho, na co skutečně hradí. V souladu s občanským zákoníkem žalobce provedené platby započítával na nejstarší dlužné částky. Jakékoliv zvýšení nájemného a cen za služby s nájmem související bylo žalované dáváno vždy na vědomí. Záleželo jen na žalované, zda se s novým předpisem fakticky seznámí a zda jej bude respektovat. V souvislosti s tvrzením žalované o provedených platbách, žalobce opětovně všechny od žalované přijaté platby za období od května 2021 do současné doby prověřil, aby ji nepoškodil. Přehled žalovanou provedených plateb a žalobcem učiněných zápočtů na nejstarší dluhy s vyčíslením žalobcova nároku, je patrný z tabulky žalobcem vyhotovené a založené na č. l. 79 spisu. Právě v ní se žalobce snažil řádně popsat, na co byly použity žalovanou v minulosti provedené platby.4. Žalovaná k věci uvedla, že s žalobu nesouhlasí a navrhla, aby byla jako nedůvodná zamítnuta. Pravdou je, že žalobci nějaké finanční prostředky za žalované období dluží. Ovšem rozhodně nejde o tak vysokou částku, jak uvádí žalobce. Podle ní činí za žalované období dluh asi 29 000 Kč. Tabulce předložené žalobcem nerozumí, když stran provedených plateb odkázala na jí do spisu založené výpisy z účtu/potvrzení o provedené platbě, týkajících se období po dubnu 2021. Právě z její strany soudu doložené úhrady by měly prokázat, že žalobci jím nárokovanou částku nedluží, a že skutečný dluh je mnohem nižší. Žalovaná souhlasila s tím, že po podání žaloby zaplatila žalobci za užívání bytu jen jednou. Důvodem bylo a je to, že se jí finančních prostředků nedostávalo a nedostává. V současné době je zatížena exekucí, když rozhodně není schopná žalobci (soudem případně přiznanou částku) zaplatit jednorázově. Ovšem případný přísudek by byla schopná žalobci zaplatit ve splátkách. I s rodinnými příslušníky je dohodnutá, že by za ni mohli dlužnou částku zaplatit poté, co bude její výše postavená na jisto. U svých plateb neuváděla, na co je provádí a co jimi má být případně vykryto.5. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého byl zjištěn následující skutkový stav věci:6. Z informace o pozemku je patrné, že dům čl. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, vlastní žalobce. Z nájemní smlouvy ze dne 25. 1. 2017 je patrné, že žalovaná v uvedeném bytovém domě užívá byt č. , hodnota, o velikosti 3+1. Z výpovědi nájmu bytu je jasné, že pro porušování povinností hradit nájemné, byl smluvní vztah ukončený ze strany žalobce.7. Z evidenčního listu platného ode dne 1. 5. 2022 bylo zjištěno, že nájemné činilo částku 6 481 Kč a na služby s nájmem související mělo být hrazeno 3 067 Kč. Celkem 9 548 Kč. Podle změny předpisu platné od 1. 6. 2022 a následně i z evidenčního listu platného od 1. 1. 2023 činilo nájemné (fakticky již od 1. 6. 2022) částku 6 481 Kč a cena za služby částku 5 528 Kč. Celkem 12 009 Kč. Podle evidenčního listu platného od 1. 5. 2023 činilo nájemné částku 6 481 Kč a cena za služby částku 7 420 Kč. Celkem 13 901 Kč.8. Z tzv. potvrzení o odchozí platbě založené na č. l. 29 – 35 spisu je zjevné, že žalovanou bylo uhrazeno žalobci ve dnech: 10. 1. 2023, 2. 3. 2023, 15. 3. 2023 vždy po 12 009 Kč, dne 28. 3. 2023 24 018 Kč, dne 28. 6. 2023 a dne 17. 4. 2023 vždy po 12 009 Kč. Dne 17. 8. 2023 částka 13 009 Kč. Z tzv. potvrzení o odchozí platbě založené na č. l. 55 – 65 spisu je zjevné, že žalovanou byla uhrazená dne 16. 10. 2023 částka 17 000 Kč, ve dnech 3. 3. 2022, 15. 6. 2022, 15. 7. 2022, 3. 4. 2022, 13. 5. 2022, 16. 10. 2022 vždy částka 9 658 Kč, dne 22. 8. 2022 částka 12 009 Kč, dne 5. 9. 2022 částka 10 000 Kč, ve dnech 11. 9. 2022, 1. 2. 2022, 10. 2. 2022 bylo uhrazeno vždy 9 568 Kč.9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 1. 8. 2023 se podává, že žalovaná byla žalobcem vyzývána k úhradě dlužné částky za období od února 2023 do července 2023 ve výši 56 829 Kč.10. Nedoplatek dluhu žalované za žalované období činil podle evidence přepisu a plateb (č. l. 21 spisu) částku 78 347 Kč, když rozpis odpovídá obsahu skutkovým tvrzení žalobce.11. Podle vyúčtování za rok 2021 činil nedoplatek žalované na službách za rok 2021 částku 19 667 Kč. Z vyúčtování za rok 2022 se podává, že nedoplatek žalované na službách za rok 2022 dosáhnul částky 7 617 Kč. Z vyúčtování za rok 2023 se podává, že nedoplatek žalované za služby za rok 2023 dosáhnul částky 42 111 Kč.12. Podle ustanovení § 1933 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. z.“) je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.13. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.14. Podle ustanovení § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odst. 2 pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Podle odst. 3 způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Podle odst. 4 strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.15. Podle ustanovení § 2995 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.16. Po provedeném dokazování soud shledal žalobu důvodnou, a to z důvodů níže uvedených.17. Soud na tomto místě uvádí, že za využití ustanovení § 118a o. s. ř. poučil žalobce o nutnosti prověření všech plateb, které od žalované dostal. Ve vztahu k žalované pak poučení směřovalo k prokázání všech plateb, které na dluh v žalovaném období/v minulosti provedla, a to včetně doložení její majetkové situace s ohledem na její návrh zaplatit případný dluh ve splátkách.18. Za účelem zpřehlednění celkové situace i výše uplatněného nároku, jakož i žalovanou provedených úhrad, ale i žalobcem provedených zápočtů vůči platbám žalované na