41 C 141/2023-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle které by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 39 532,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 532,37 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný úrok ve výši 41 536,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 383,03 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 39 532,37 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 13 282,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 282,88 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a náhradu vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že pohledávka za žalovanou vznikla na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaná dne 30. 12. 2020 uzavřela s právním předchůdcem žalobce, a to se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Právě na základě mezi stranami uzavřené smlouvy o zápůjčce vedené pod č. , tel. číslo, byly žalované zapůjčené finanční prostředky ve výši 44 000 Kč. Žalovaná sama na dluh v průběhu smluvního vztahu uhradila částku 23 322,60 Kč. Pohledávku za žalovanou včetně úroků a úroku z prodlení původní věřitel postoupil do majetku současného žalobce, který je oprávněný uplatnit nárok u soudu.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Na výzvu soudu nereagovala a k jednání se nedostavila.3. V rámci poučovací povinnosti ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.) soud žalobce poučil o tom, že pohledem skutkových tvrzení a předložených důkazů soud nehodnotí žalobou uplatněný nárok jako nárok ze smlouvy, ale jako bezdůvodné obohacení. V závislosti na uvedeném vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět. Soud proto řízení částečně zastavil. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. Předmětem řízení tak zůstala částka 20 677,40 Kč s příslušenstvím. Žalobce tak žalobou uplatněný nárok dále nárokoval jako bezdůvodné obohacení.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že na jejím základě byla žalované poskytnutá částka 44 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s navýšením, představujícím celkový dluh ve výši 99 791 Kč. Ze zákaznické karty žalované se podává, že příjem žalované měl činit částku 8 820 Kč měsíčně a další příjem domácnosti pak částku 39 500 Kč měsíčně. Podacím archem, oznámením o postoupení pohledávky, výzvami k úhradě dluhu bylo prokázané, že pohledávka za žalovanou byl postoupená do majetku žalobce, a že žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána před podáním žaloby.5. Soud v této věci jednal dne 17. 7. 2024 a dne 4. 9. 2024 v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na základě obsahu listinných důkazů a provedeného dokazování.6. Provedeným dokazováním bylo prokázané, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřená smlouva, na základě které žalovaná inkasovala finanční prostředky ve výši 44 000 Kč, které se zavázala průběžně splácet, včetně jejich navýšení. S ohledem na zákonnou povinnost věřitele prověřit úvěruschopnost (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.) a neschopnost žalobce doložit soudu listinné důkazy uvedené prokazující, ať již stran řádného ověření výše příjmů, anebo výdajů žalované, nad rámec obsahu zákaznické karty, nezbylo než na nárok nahlížet jako na nárok na vydání bezdůvodného obohacení. S tím se nakonec ztotožnil i žalobce, když procesní nárok částečně omezil.7. Protože žalovaná v minulosti prokazatelně finanční prostředky ve výši 44 000 Kč obdržela a na dluh uhradila částku 23 322,60 Kč, tak žalobci po právu dluží částku 20 677,40 Kč s příslušenstvím, a to v souladu s ustanovením § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“).8. Lze dodat, že finanční prostředky byly žalované prokazatelně poskytnuté, když žalovaná s ohledem na obsah skutkových tvrzení žalobce jejich část již vrátila. Žalobce dále prokázal, že pohledávka za žalovanou byla postoupená do jeho majetku (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). Soud tak žalobci rozdíl mezi tím, co žalovaná v minulosti uhradila a tím, co by ještě na dluh měla uhradit, přisoudil. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.9. Úroky z prodlení žalobci po právu náleží, neboť se žalovaná do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostala. Bezdůvodné obohacení má svoji oporu v ustanovení § 2991 občanského zákoníku a v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.10. Co se týká náhrady nákladů řízení, tak s ohledem na skutečnost, že procesní úspěch žalobce byl nižší než jeho procesní neúspěch, tak by při využití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. náležela náhrada nákladů řízení žalované. Té však v této věci žádné náklady řízení nevznikly, proto mohlo být rozhodnuto tak, že si každý z účastníků své náklady ponese ze svého. Tomu odpovídá výrok III. tohoto rozsudku.