41 C 27/2024-70 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 39 434,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 967,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 963,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 39 434,66 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %. Dále žalobce nárokoval úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 39 434,66 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, jakož i úhradu vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná převzala hotovost/finanční částku ve výši 54 000 Kč od společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , když úvěruschopnost žalované byla věřitelem prověřená. Protože žalovaná své povinnosti posléze neplnila, byla pohledávka za žalovanou postoupena do majetku žalobce, který je oprávněný nárok vůči žalované uplatnit u soudu. Zároveň žalobce uvedl, že žalovaná se zavázala dlužnou částku uhradit v 78týdenních splátkách po 1 309 Kč s účinností od 1. 4. 2019, když za dobu existence smluvního vztahu uhradila na dluh částku 48 900 Kč. Žalobce dále rozepsal, jaké částky, z jakého důvodu, úroky, úroky z prodlení apod. ve věci požaduje. Protože dluh dobrovolně uhrazený nebyl, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k jednání se nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti a ve věci rozhodl na základě obsahu spisu a provedeného dokazování.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti, uzavřené mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a žalovanou, vyplývá, že žalované byla poskytnutá částka 54 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala žalobci uhradit v 78týdenních splátkách po 1 309 Kč s tím, že celkem mělo být věřiteli zaplacené 102 060 Kč, tedy jistina dluhu ve výši 54 000 Kč, dále úrok ve výši 9 180 Kč, administrativní poplatek ve výši 10 800 Kč, odměna za hotovostní inkaso ve výši 28 080 Kč. Z čl. 9 smlouvy vyplývá, že čerpanou částkou měl být refinancován zůstatek předchozího spotřebitelského úvěru ve výši 14 232 Kč. Po započtení tak bylo žalované reálně v hotovosti předáno 39 768 Kč. Smlouva byla uzavřená dne 25. 3. 2019.4. Z karty zákazníka/z žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že se týká smluvního vztahu mezi předchozím věřitelem žalované a žalovanou a čerpané částky 54 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání a má 3 nezletilé děti. Žije v nájmu s tím, že výše jejich příjmů činí 24 139 Kč měsíčně, když zaměstnavatel je uveden: , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , adresa, 000 Kč měsíčně měla žalovaná získat z pronájmu či výživného. Částku 21 139 Kč měsíčně jako státní sociální podporu. Výdaje za bydlení měly činit částku 7 000 Kč měsíčně. Ostatní výdaje měly dosahovat částky 9 500 Kč měsíčně. Celkové výdaje dosáhly částky 16 500 Kč měsíčně. Volný a použitelný měl být příjem ve výši 7 639 Kč měsíčně.5. Z postupní smlouvy vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupená do majetku současného žalobce, což je zjevné i z oznámení o postoupení pohledávky založené na čl. 20 spisu, ale i z jednotlivých podacích lístků věci se týkajících. Žalovaná byla rovněž vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.6. S ohledem na skutečnost, že výše příjmů a výdajů žalované nebyla v době poskytnutí úvěru nijak vysoká a nebyla reálně listinami doložená, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl na hraně možného poskytnutí úvěru, tak soud žalobce poučil o nutnosti doplnit další rozhodné skutečnosti a důkazy ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce však další listinné důkazy, prokazující majetkovou situaci žalované v době poskytnutí úvěru, soudu nedoložil.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po provedeném dokazování lze uvést, že žalované byly v minulosti poskytnuté finanční prostředky ve výši 54 000 Kč za podmínek shora popsaných, tedy takových, podle kterých měla žalovaná ve skutečnosti zaplatit žalobci/věřiteli 78 splátek po 1 309 Kč měsíčně. Žalovaná však byla na mateřské dovolené a neměla prakticky k dispozici svůj vlastní příjem z pracovního poměru. Pobírala jen dávky státní sociální podpory, mateřské apod. Lze uvést, že samo označení zaměstnavatele žalované jako ČSSD/MD a existence třech nezletilých dětí, měla vést při poskytnutí úvěru ke zvýšené opatrnosti a postupu, při kterém budou posouzené všechny okolnosti, a to s náležitou péčí. Nadto když příjmy žalované nebyly doložené žádným dokladem, bankovním výpisem, rozhodnutím o přiznání dávky. Dále platí, že ani výdaje žalované nebyly blíže zkoumány a nebyly ničím blíže doložené, např. inkasem, nájemní smlouvou apod. Pokud by soud vyšel z rozdílu nedoložených (jen deklarovaných) příjmů žalované a nedoložených výdajů žalované, tak rozdíl mezi příjmy a výdaji nebyl nijak vysoký. Naopak po zohlednění týdenní splátek čerpaného úvěru (po 1 309 Kč týdně) je zjevné, že z deklarovaných disponibilních příjmů žalované prakticky nic nezbylo k úhradě mimořádných výdajů či mimořádných potřeb dětí.13. Soud tak nepovažuje smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, za platnou. Ta je pohledem ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 2 991 občanského zákoníku neplatná, když žalobce/jeho právní předchůdce nepřistupoval ke zjištění úvěruschopnosti žalované s řádnou péčí ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, příjmy a výdaje žalovaného nebyly doložené, ale jen deklarované a nadto byly nedostatečné. Nárok žalobce je tak nezbytné právně kvalifikovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.14. Žalobci proto náleží jen rozdíl mezi tím, co žalované bylo poskytnuto a tím, co bylo na dluh uhrazené. Pokud žalovaná čerpala částku 54 000 Kč a splatila částku 48 900 Kč, je zjevné, že žalobci po právu náleží jen částka 5 100 Kč a z ní jdoucí úroky z prodlení, neboť se žalovaná do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostala. Výše úroku z prodlení má oporu v nařízení vlády č. 357/2013 Sb. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku.15. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.16. Jelikož procesní úspěch žalobce byl nižší než jeho procesní neúspěch, když zároveň procesně úspěšnější straně žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo možné za využití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout tak, že si každý z účastníků své náklady ponese ze svého.