41 C 4/2021-259 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 590,14 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že s žalovaným měl jeho právní předchůdce/společnost , právnická osoba, . uzavřenou smlouvu o půjčce pod č. , hodnota, , podle které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 619 Kč. Protože žalovaný smluvní povinnosti porušoval, byl ke dni 10. 10. 2019 úvěr prohlášený za splatný. Na základě postupní smlouvy se následně pohledávka za žalovaným dostala do majetku žalobce. V rámci doplnění skutkových tvrzení žalobce upřesnil, že v minulosti byla mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným uzavřená smlouva o poskytování bankovních služeb. Na jejím základě pak smlouva o úvěru, když v rámci sjednaného kontokorentu žalovaný mohl využít úvěrový rámec do výše 5 000 Kč. Dodatkem ze dne 11. 2. 2018 byl kontokorent navýšený až do výše 15 000 Kč. Zároveň bylo podle obsahu smluvních ujednání smluvními stranami dohodnuto, že žalovaný bude udržovat na běžném účtu pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % z celkové výše kontokorentu. Žalovaný však sjednaný úvěrový rámec přečerpal. Tím svoje povinnosti porušil. Věřitel jej proto vyzval k úhradě celé dlužné částky. Konkrétně na jistině žalovaný dluží částku 16 619,36 Kč. Dále dluží částku 50 Kč, coby náklady vymáhání a částku 2 920,78 Kč (podle č. l. 88 spisu), coby dlužné poplatky. Žalobce zdůraznil, že úvěruschopnost žalovaného byla bankou řádně posouzená, když příjmy a výdaje žalovaného odpovídaly poskytnuté finanční částce.2. K procesním výhradám strany žalované žalobce uvedl, že příslušnost Městského soudu v Brně je dána (bod 6.3 produktových podmínek pro kontokorenty), když obsah nároku má oporu ve smluvních ujednáních do spisu založených. Zároveň je zjevné, že kontokorentní smlouva mohla být sjednána prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovanému byly poskytnuté předsmluvní informace, se kterými souhlasil. Smlouvu o kontokorentním úvěru podepsal mobilním klíčem zaslaným mu na číslo jeho mobilního telefonu. To odpovídá ustanovením všeobecných podmínek, které v souladu s obsahem smluvních ujednání a podle v minulosti uzavřené rámcové smlouvy, žalovaný akceptoval. To, že bylo skutečně jednáno s žalovaným, vyplývá z do spisu založených listin, když totožnost žalovaného byla řádně ověřená.3. Protože se žalovaného ze strany soudu nepodařilo obeslat na žádnou ze soudu známých adres na území České republiky ani prostřednictvím mezinárodního dožádání na Slovensku, byl mu k ochraně jeho práv a zájmů ustanoven opatrovník z řad advokátů. Ten k věci uvedl, že v řízení nebylo ze strany žalobce prokázané, že by žalovaný byl seznámený s ceníkem, smluvními a produktovými podmínkami, podmínkami pro kontokorenty apod. To z obsahu do spisu založených listin nevyplývá. Dále nelze posoudit, zda měl žalovaný dokumentaci skutečně k dispozici a zda obsah smlouvy navrhl či akceptoval v kontextu všech různých smluvních podmínek. Nakonec nebylo prokázané ani to, zda to byl žalovaný, kdo měl smlouvu/smlouvy s bankou uzavřít. Opatrovník dále uvedl, že za využití rozhodnutí sp. zn. 30 Nd 25/2014 Nejvyššího soudu České republiky nelze dovodit, že by zdejší soud měl být pravomocný/mezinárodně příslušný k projednání dané věci.4. Soud prvního stupně ve věci samé poprvé rozhodl dne 17. prosince 2021, a to tak, že žalobnímu návrhu vyhověl, když žalobu shledal po právu. K podanému odvolání žalovaného ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně, který v obsahu svého rozsudku č. j. 27 Co 79/2022-228 ze dne 27. 4. 2023 uvedl, že mezinárodní příslušnost Městského soudu v Brně je dána, když výrok I. rozsudku soudu prvního stupně č. j. 41 C 4/2021-152 potvrdil. Tím byla pravomocně vyřešena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu. Dále krajský soud ve svých závěrech uvedl, že žalobní tvrzení jsou kusá a dílem protichůdná. Fakticky zmatečná a snažil se popsat, jakým způsobem má žalobce skutková tvrzení doplnit, neboť u jednání odvolacího soudu přítomná zástupkyně žalobce toho na místě schopná nebyla.5. I přes poučení provedené ze strany krajského soudu, a nakonec ani po poučení poskytnutém žalobci nalézacím soudem (ve smyslu ustanovení § 43, § 118a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nebyl žalobce v řízení přespříliš procesně aktivní, když jen odkazoval na skutečnosti, že nedisponuje potvrzením o sjednání internetového bankovnictví ve vztahu k žalovanému, že takovou smlouvu k dispozici nemá, aby posléze uvedl, že je zjevné, že na základě obsahu rámcové smlouvy (jejího bodu 3.) bylo možné postavit na jisto, že smluvní vztah ze smlouvy o kontokorentu na částku 5 000 Kč a poté na částku 15 000 Kč bylo možné platně sjednat i za využití telefonu žalovaného, jeho telefonního čísla a potvrzovací SMS.6. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav věci.:7. Z produktových obchodních podmínek , právnická osoba, . pro kontokorenty (č. l. 91 spisu) mimo jiné vyplývá, že rozhodné právo pro uplatnění práv a povinností vyplývajících ze smlouvy je právo České republiky a zdejší soudy jsou rovněž příslušnými podle čl. 6.3. uvedených smluvních podmínek.8. Ze všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, . (č. l. 95 - 96 spisu) bylo zjištěno, že smlouva může být uzavřená písemně, anebo s využitím prostředků komunikace na dálku (čl. 2.1.2.). Je-li smlouva uzavírána jinak než písemně, je smlouva uzavřená okamžikem, kdy , Anonymizováno, klientovi oznámí, že žádost schválila (čl. 2.1.4.). V čl. 2.2. je zakotven způsob zániku smluvního vztahu, ať již odstoupením či výpovědí apod. Zároveň z čl. 5.8. vyplývá, že smlouvu lze uzavřít i na dálku a jakým způsobem je prováděná autorizace. Z čl. 8. a následující se podává, že , Anonymizováno, doručuje písemnosti klientovi na adresu uvedenou v rámcové smlouvě, když korespondenční adresa musí být na území České republiky. Z čl. 14.3. vyplývá, že strany mohly využívat v rámci komunikace služeb přímého bankovnictví, když autentizace se liší v závislosti na využívání internetového bankovnictví či mobilního internetového bankovnictví. Při řešení vzájemných vztahů je v čl. 18.8. pamatováno na příslušnost soudů České republiky.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z její přílohy je zjevné, že i pohledávka za žalovaným byla postoupená do majetku současného žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo soudem zjištěno, že jak na adresu: , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) , Anonymizováno, , , adresa, , tak i na adresu v , Anonymizováno, byly žalovanému zasílány oznámení o změně věřitele.10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a identity klienta vyplývá, že žalobce ve vztahu k původnímu kontokorentu znějícímu na částku 5 000 Kč provedl hodnocení možností a platebních schopností úvěruschopnosti žalovaného, když počítal s jeho příjmem ve výši 15 000 Kč. Co se týká úvěruschopnosti ve vztahu k navýšení kontokorentu na částku 15 000 Kč (na č. l. 109 spisu) tak i z něj vyplývá, že porovnává příjmy a výdaje žalovaného.11. Z do spisu založených výpisů z účtu žalovaného, založených na č. l. 5 - 58 spisu, je patrné, jak se postupně žalovaný dostával do hlubšího kontokorentu, když z č. l. 8 spisu vyplývá, jaké poplatky si strany mezi sebou sjednaly, včetně poplatku za upomínku ve výši 499 Kč. Výpisy se týkají období od roku 2012 do listopadu 2019.12. Z č. l. 10 spisu soud zjistil, že čerpání kontokorentu dosáhlo částky - 16 619,36 Kč. Z jednotlivých bankovních výpisů je zjistitelné, že žalovaný dosahoval v rámci zaměstnaneckého poměru pravidelného příjmu kolem 15 000 Kč měsíčně.13. Z výzev k úhradě dluhu, do spisu v četném množství doložených, bylo soudem zjištěno, že v období let 2018 a 2019 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. A říjnu 2019 bylo žalovanému sděleno, že dluh bude převedený na technický účet a bude po něm vymáhán.14. Z listin založených na č. l. 143 - 149 spisu bylo soudem zjištěno, že žalovaný v minulosti (v roce 2011) navštívil , právnická osoba, ., kde na základě osobního rozhovoru bance sdělil své základní osobní údaje. Předložil občanský průkaz a svoji totožnost prokázal. Dále vše verifikoval popisy na žádostech o zřízení účtů. Konkrétně dne 3. 12. 2011 žádal o zřízení bankovního účtu a o vydání debetní karty, když na základě žádosti došlo k uzavření rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, . (č. l. 147 spisu) s tím, že žalovaný akceptoval všeobecné smluvní podmínky a další podmínky týkající se vztahu klient – , Anonymizováno, .15. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu na částku 5 000 Kč zaslaném elektronicky (č. l. 145 spisu a příloha č. l. 216 spisu) je zjevné, že byl bankou dne 7. 2. 2018 akceptován, a že se tak smluvní vztah stal pro strany závazným (č. l. 146 spisu a příloha č. l. 216 spisu). Zároveň z návrhu dodatku ke Smlouvě o kontokorentu ze dne 11. 2. 2018 (příloha č. l. 216 spisu) se podává, že uvedená částka byla žalovanému dána k dispozi