42 C 236/2023-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 5. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.024,73 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 22. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 41.017 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 684 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 17. 4. 2020. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil částečnou úhradu ve výši 15.084 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky zápůjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 22. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v požadované výši 22.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 19.017 Kč, který je tvořen poplatkem za administrativní činnost ve výši 8.596 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 6.486 Kč a úrokem za dané období v částce 3.935 Kč. Úvěr se tak žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 41.017 Kč, přičemž jej měl uhradit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 17. 4. 2020. Zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činila 29,00 % p.a. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný celkem na úvěr ve výši 22.000 Kč uhradil prostřednictvím 20 nepravidelných splátek částku ve výši 15.084 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 15.024,73 Kč.6. Ze zákaznické karty klienta soud zjistil, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že jako nejvyšší dosažené má učňovské vzdělání, je svobodný a žije v domácnosti společně s rodiči. K tomu doplnil, že jsou na jeho straně přítomny 4 vyživované osoby. Za svůj čistý příjem označil částku 26.800 Kč měsíčně, za další čisté příjmy domácnosti částku 30.000 Kč měsíčně, naopak jako výdaje označil částku , právnická osoba, Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek na pozici dělníka u zaměstnavatele , právnická osoba, ., se sídlem v Brně. Žadatel stvrdil, že nemá kreditní kartu ani jednanou zápůjčku u jiné společnosti, ale disponuje bankovním účtem. Poskytovatel úvěru ve formuláři označil dokumenty předložené žalovaným, které osobně ověřil, a to konkrétně pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalovaného dne 13. 1. 2023, jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalovanému dopisem ze dne 9. 3. 2023 předžalobní výzvu k úhradě částky 41.521,90 Kč, odeslanou žalovanému dne 10. 3. 2023. Částka uplatněná touto žalobou činí 15.024,73 Kč představující dlužnou jistinu z titulu nesplacené zápůjčky. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení.8. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.15. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nároku týkající se zaplacení požadované části jistiny nároku.17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 22.000 Kč a žalovaný by žalobci tuto částku vrátil navýšenou o souhrnný poplatek včetně úroků za poskytnutí úvěru ve výši 19.017 Kč, to vše ve lhůtě splatnosti do 17. 4. 2020. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry (viz. ust. § 7 ZSÚ). V řízení bylo přitom prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč.18. Z výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie (srov. I např. rozsudek Soudního dvora EU o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy, tj. rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povin