43 C 251/2023-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 14 455,49 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 259,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 702,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 455,49 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 14 455,49 Kč od 15.12.2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 5.6.2022. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 1 800 Kč, vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek.2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 6.12.2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě níž byly žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 78 týdenních splátkách po 450 Kč (smlouva o úvěru). V zákaznické kartě ze dne 5.12.2020 sepsané zástupcem , právnická osoba, bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, je nájemník, má jeden zdroj příjmu, byl uveden jeho čistý příjem 28 713 Kč a další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč, jako výdaje byly uvedeny odhadované měsíční výdaje 3 500 Kč, bylo uvedeno, že žalovaný má bankovní účet, jako dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva a dvě výplatní pásky (zákaznická karta). , právnická osoba, a.s. postoupil smlouvou ze dne 14.12.2022 pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaný byl spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávky vyzván k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 16.12.2022 odeslaným prostřednictvím pošty dne 13.1.2023 (oznámení postupitele o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 1.6.2023, podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).7. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť na straně příjmů zohlednil nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč, reálnými výdaji žalovaného se nezabýval, vycházel pouze z odhadovaných výdajů ve výši 3 500 Kč, které jsou zjevně podhodnocené. Ačkoliv měl žalovaný bankovní účet, výpisy z účtu si nenechal poskytovatel úvěru doložit. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).8. Jelikož uzavřená smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má žalobce, jehož aktivní věcná legitimace vyplývá ze smlouvy uzavřené dle § 1879 o.z., právo na vrácení nesplacené jistiny. Žalobce tak má právo na vrácení částky 13 200 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 15 000 Kč a úhradou žalovaného 1 800 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 13.1.2023, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. ve středu 18.1.2023, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty bylo pondělí 30.1.2023. Od 31.1.2023 je žalovaný v prodlení, a žalobce má dle ustanovení § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož požadovaná výše 8,5 % ročně je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 13 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 200 Kč od 31.1.2023 do zaplacení vyhověl (výrok I) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.9. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšný co do 60 %, neúspěšný co do 40 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 252 Kč, z toho 20 % činí 450 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Za podání, jímž žalobce doplňoval žalobu, soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním kompenzoval nedostatky žaloby.