43 C 5/2024-105 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 29 532 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 980 Kč, s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 29 532 Kč od 25.7.2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 532 Kč od 25.7.2023 do zaplacení, nákladů na tři upomínky po 100 Kč, smluvní pokuty 1 497 Kč a smluvní pokuty 1 544 Kč s odůvodněním, že žalobce žalovanému na základě smlouvy o úvěru sjednané mezi účastníky dne 2.3.2023 poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž 27 500 Kč žalobce převedl na účet žalovaného a 2 500 Kč převedl na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce zejména uvedl, že dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, když měl průměrnou čistou mzdu za měsíce prosinec 2022 a leden 2023 ve výši 36 736 Kč a po odečtení nákladů na bydlení 6 500 Kč a životního minima 4 860 Kč mu zbyla částka 25 376 Kč, z níž byl schopen hradit splátku 1 150 Kč žalobci i splátku úvěru 2 000 Kč u , právnická osoba, . a splátku úvěru 1 300 Kč u , právnická osoba, Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 2.3.2023 sjednána smlouva o úvěru, na základě, níž žalobce žalovanému poskytl bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč počínaje 20.4.2023, ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bytě v Brně, má čistý měsíční příjem 32 500 Kč, příjem domácnosti činí 51 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, splátky dalších úvěrů činí 3 300 Kč, nevyživuje žádnou osobu, je zaměstnán, bylo uvedeno číslo bankovního účtu žalovaného(smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky, potvrzení o provedení transakce). Žalobce převedl dne 7.3.2023 částku 27 500 Kč na účet žalovaného a zbývající částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru (dvě potvrzení o provedení transakce, smlouva o úvěru). Žalovaný žalobci uhradil dne 7.3.2023 částku 1 Kč a dále pouze dne 24.4.2023 částku 1 150 Kč (bonita smlouvy). V čestném prohlášení označeném závazky spotřebitele ze dne 2.3.2023 nebyly uvedeny žádné závazky, v čestném prohlášení označeném výdaje spotřebitele ze dne 2.3.2023 byly uvedeny výdaje na bydlení a související s bydlením ve výši 6 000 Kč a splátky úvěrů 3 300 Kč; bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, počet dětí nebyl vyplněn, v kolonce jiná osoba v domácnosti bylo uvedeno 0; jako měsíční příjem byla v kolonce mzda, plat, důchod vyplněna částka 32 500 Kč, v kolonce jiné příjmy bylo vyplněno 0 Kč (čestná prohlášení). Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 21.9.2022 soud zjistil, že žalovaný měl pronajatý byt na dobu určitou do 31.12.2023, bylo sjednáno nájemné 6 000 Kč, dále závazek žalovaného platit zálohu na vodné a stočné 500 Kč měsíčně a závazek platit zálohy a vyúčtování za dodávku elektřiny a plynu dodavatelům na základě smluv, které byl žalovaný povinen uzavřít nejpozději následující měsíc po podpisu nájemní smlouvy (nájemní smlouva). Dle výplatních lístků činil čistý příjem žalovaného v lednu 2023 částku 35 753 Kč, v měsíci prosinec 2022 částku 37 719 Kč (výplatní lístky). Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že žalobce žalovaného lustroval v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, na rozdíl od údajů uvedených v úvěrové smlouvě uvedl jako příjem zákazníka částku 36 736 Kč a jako výdaje na bydlení částku 6 500 Kč, jako další výdaje byly zahrnuty výdaje ve výši 3 300 Kč na úvěry, byl uveden rozdíl 26 936 Kč, dále bylo uvedeno životní minimum 4 860 Kč a normativní náklady na bydlení 16 729 Kč (posouzení úvěruschopnosti zákazníka, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí). Žalobce žalovaného upomínal o úhrady dlužných splátek (upomínky ze dne 27.5.2023 a ze dne 27.6.2023). Zástupce žalobce vyrozuměl předžalobní výzvou žalovaného, že úvěr se v důsledku prodlení žalovaného stal splatným 25.4.2023 a vyzval žalovaného k úhradě do deseti dnů od odeslání výzvy, dopis byl žalovanému odeslán prostřednictvím pošty dne 24.7.2023 (dopis z 25.4.2023, podací lístek).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba.7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).8. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce sice zjišťoval a ověřil příjem žalovaného, schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce se zejména vyjma nákladů na bydlení a splátky jiných úvěrů vůbec nezabýval jinými skutečnými výdaji žalovaného, místo nich vzal v úvahu životní minimum, které však o reálných výdajích žalovaného nevypovídá. Nadto ani u nákladů na bydlení se nijak nezabýval náklady na elektřinu a plyn, byť z předložené nájemní smlouvy vyplývalo, že žalovaný byl povinen uzavřít smlouvy s jejich dodavateli. Přestože žalovaný měl bankovní účet, žalobce si nenechal doložit výpisy z účtu. Pokud žalobce žalovanému úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Žalovaný přitom neuhradil již druhou splátku.9. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny. Žalobce tak má právo na vrácení částky 26 349 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 27 500 Kč a úhradou žalovaného ve výši 1 151 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě ve lhůtě, jejímž posledním dnem byl čtvrtek 3.8.2023, a od 4.8.2023 je žalovaný v prodlení, a žalobce tak má dle ustanovení § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 S