47 C 188/2024-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 31. 7. 2024 (doručenou soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku celkem 54 489 Kč s příslušenstvím, a to za užívání bytu č. , hodnota, v , Anonymizováno, . poschodí domu na adrese , adresa, , a to jednak z titulu dlužného nájemného (období 7/2021 až 10/2021) na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 3. 2021, jednak z titulu užívání bytu bez právního důvodu (11/2021 až 26/7/2023), a to ve smyslu ujednaného nájemného (tj. dle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jako „o. z.“). Žalobní částka rovněž zahrnovala nedoplatky za služby a energie spojené s užíváním označeného bytu v roce 2021 ve výši 14 524 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu.3. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů a vyhlásil tento rozsudek, přičemž zjistil následující skutkový stav.4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, obec Brno, kat. úz. , adresa, , soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba – budova s č. p. , Anonymizováno, , objekt k bydlení, s adresou: , adresa, .5. Žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 19. 3. 2021 s žalovaným jako nájemcem písemnou smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalobce pronajal žalovanému na dobu určitou od 1. 4. 2021 do 31. 10. 2021 byt č. , hodnota, – byt v , Anonymizováno, . NP domu na adrese , adresa, (dále jako „byt“). V článku V. nájemní smlouvy bylo dohodou stran určeno, že nájemné se stanoví v evidenčním listu, přičemž nájemné bylo dle nájemní smlouvy splatné do posledního dne měsíce, za který je nájemné placené.6. Dle evidenčního listu platného pro období od 1. 7. 2021 činilo nájemné 1 609 Kč měsíčně. Nájemné za žalované období 7/2021 až 10/2021 tak činí 6 436 Kč. Náhrada za užívání bytu po skončení nájmu v době 11/2021 až 26. 7. 2023 činí rovněž 1 609 Kč měsíčně ve smyslu posledně ujednaného nájemného, tudíž (20 měsíců x 1 609 Kč) + 1 349 Kč (poměrná část posledního ujednaného nájemného za červenec 2023) = 33 529 Kč.7. Z vyúčtování energií a služeb za období 1. 4. 2021 až 31. 12. 2021 pro byt soud zjistil, že nedoplatek žalovaného za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 činil 14 524 Kč. Toto vyúčtování žalobce doručil žalovanému dne 25. 4. 2022 (důkaz: vrácená obálka).8. Žalobce doručil žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení žalobní částky dne 24. 7. 2024 poštou do domovní schránky žalovaného (důkaz: předžalobní výzva z 15. 7. 2024, podací lístek a Detailní informace k zásilkám s datem 24. 7. 2024).9. Podle ustanovení § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.11. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.12. Podle § 2247 odst. 3 o. z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Tímto jiným právním předpisem je zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.13. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení o. z. dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná.14. Co se týká žalobcova nároku na zaplacení dlužného nájemného za červenec až říjen 2021 včetně ve výši 6 436 Kč, ten vyplývá z § 2246 odst. 1 o. z. Rovněž nárok žalobce na zaplacení částek náhrady za užívání bytu bez právního důvodu ve výši 33 529 Kč za listopad 2021 až 26. 7. 2023 je důvodný, a to dle § 2295 o. z. Dále je důvodný nárok žalobce na zaplacení dluhu na službách a energiích za rok 2021 ve výši 14 524 Kč, a to mj. ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. Soud proto žalobě o 54 489 Kč na jistině pro plnou důvodnost vyhověl.15. Dále soud vyhověl zcela důvodnému nároku na úrok z prodlení v zákonem stanovené sazbě. Protože žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.16. Žalobce má právo na zaplacení dříve sjednaného nájemného ve lhůtách splatnosti podle původní nájemní smlouvy podle § 2295 o. z. Nejde o závazek z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), ale o závazek ze speciálního právního titulu v podobě zakotvené v § 2295 o. z. (které se použije přednostně před obecnějším § 2291 a násl. o. z.). Podle názoru soudu se tedy zde neuplatní tradiční právní úprava splatnosti bezdůvodného obohacení toliko na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), ale jde o dobu splatnosti závazku podle § 1958 odst. 1 o. z. („Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.“); čas plnění byl přesně ujednán v nájemní smlouvě. Ve smlouvě měli účastníci sjednanou splatnost nájemného vždy k poslednímu dni v měsíci, tedy žalobce může požadovat úrok z prodlení vždy od prvního dne následujícího měsíce. Nezaplatí-li nájemce řádně a včas nájemné (§ 2251 odst. 1 o. z.), je v prodlení (§ 1968 o. z.) a pronajímatel po něm může požadovat úroky z prodlení (§ 1970 věta první o. z.) [obdobně v judikatuře srov. např. na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2059/2018]. Proto žalobce má právo na úroky z prodlení i ve vztahu k částkám za užívání bytu v období po ukončení nájemního vztahu vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy dluh vznikl; pokud ale žalobce požadoval úroky z prodlení z částky 33 529 Kč za dobu až od 1. 8. 2024 (v návaznosti na doručení předžalobní výzvy), soud mu nemohl přiznat více (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.).17. U nedoplatku 14 524 Kč na službách a energiích byla stanovena splatnost dle zákona č. 67/2013 Sb. na 4 měsíce od doručení vyúčtování (§ 7 odst. 3 citovaného zákona), přičemž k doručení vyúčtování došlo dne 25. 4. 2022. Ke splatnosti závazku žalovaného zaplatit žalobci částku 14 524 Kč proto došlo dne 25. 8. 2022 a ode dne 26. 8. 2022 je žalovaný v prodlení. Proto žalobci náleží ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2003 Sb. i úroky z prodlení i z této jistiny 14 524 Kč ode dne 26. 8. 2022 do zaplacení.18. Lhůta tří dnů k zaplacení dluhů byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.19. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzené věci je to žalobce, kdo byl zcela úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Ty soud určil podle následujících úvah.20. U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, a nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II.ÚS 376/12, nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09, nález ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 2310/13).21. Žalobce vede typově shodných sporů, jako je tento, v řádu desítek, možná stovek případů. Jedná se o problematiku rutinní, často se opakující, čemuž odpovídá i forma, struktura a obsah žalob v těchto věcech. Žaloby jsou formalizovány do ustáleného vzoru. Tento vzor žalobce užívá opakovaně. Pro tato řízení není nutná specializovaná právní pomoc v podobě služeb advokáta. Náklady řízení žalobce na služby advokáta jsou v tomto směru neúčelné. Proto soud žalobci náhradu nákladů řízení za právní zastoupení nepřiznal, zejména s odkazem na citovanou nálezovou judikaturu Ústavního soudu.22. Žalobci však určitá náhrada nákladů řízení náleží, neboť – jak uvedeno výše – byl se svou žalobou úspěšný. Soud proto postupoval při přiznávání náhrady nákladů řízení žalobci tak, jako by je přiznal účastníkovi nezastoupenému. V souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen jako „vyhláška“) náleží žalobci za každý úkon paušální náhrada hotových výdajů.23. V řešené věci se náhrada nákladů řízení tedy skládá z náhrady zaplaceného soudního poplatku 2 725 Kč, a dále paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky v tomto rozpisu:1) předžalobní výzva - § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.,2) sepsání a podání žaloby - § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.24. Celke