48 C 226/2024-25 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 49.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 30. 6. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, na základě, které byla žalované téhož dne poskytnuta v hotovosti částka 49.000 Kč. Žalovaná od smlouvy dne 13. 7. 2022 odstoupila a byla povinna vrátit žalobkyni jistinu úvěru, což neučinila. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku nevrátila ani po zaslání výzvy ze dne 13. 12. 2022. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení částky 49.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 8. 2022 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Mezi stranami byla dne 30. 6. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě, které byl žalované téhož dne v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 49.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 58.943 Kč, celkem tedy částku 107.943 Kč prostřednictvím 21měsíčních splátek po 5.141 Kč. Žalovaná převzetí částky 49.000 Kč v hotovosti stvrdila podpisem smlouvy. Téhož dne byla s žalovanou sepsána i zákaznická karta a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná od smlouvy dopisem zaslaným žalobkyni doporučeně dne 13. 7. 2022 dne 13. 7. 2022 odstoupila. Po odstoupení žalovaná byla dle standardních informací o spotřebitelském úvěru povinna nejpozději do 30 dnů od odstoupení vrátit žalobkyni jistinu úvěru. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána i právní zástupkyní žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 13. 12. 2022 zaslané jí doporučeně na adresu , adresa, , kterou si žalovaná dne 30. 12. 2022 převzala do vlastních rukou.6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).8. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citované ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná co do požadované jistiny a částečně důvodná co do požadovaného příslušenství, a proto ji co do jistiny a části příslušenství částečně vyhověl, ve zbylé části ji stran části požadovaného příslušenství jako nedůvodnou částečně zamítl.9. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalované poskytnuta v hotovosti zápůjčka v celkové výši 49.000 Kč. Žalovaná od smlouvy o zápůjčce odstoupila a měla žalobkyni vrátit částku, kterou na základě smlouvy čerpala, a to z titulu bezdůvodného obohacení, k čemuž nedošlo, a proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku 49.000 Kč. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.10. Žalovaná se dostala s úhradou této částky do prodlení a je tak vedle jistiny povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis právní zástupkyně žalobkyně ze dne 13. 12. 2022, který byl žalované doručen do vlastních rukou dne 30. 12. 2022. Za přiměřenou dobu bez zbytečného odkladu pak soud považuje dobu tří dnů, která marně uplynula dne 3. 1. 2023, tj. žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky až ode dne následujícího po marném uplynutí přiměřené doby, tj. od 4. 1. 2023. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobu co do žalobkyní požadovaného příslušenství za období od 13. 8. 2022 do 3. 1. 2023 jako nedůvodnou zamítl.11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. Žalobkyni přísluší plná náhrada nákladů řízení ve výši 12.306 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.960 Kč, z odměny právní zástupkyně žalobkyně za dva úkony právní služby po 3.060 Kč za úkon dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., z odměny právní zástupkyně žalobkyně za úkon spočívající v sepisu výzvy k plnění ve výši ½ shora uvedené odměny, tj. ve výši 1.530 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1196 Sb., ze tří režijních paušálů po 300 Kč za úkon (převzetí a příprava věci, sepis výzvy a žaloby) dle § 13 odst. 1 a odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 8.550 Kč ve výši 1.796 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v sepisu doplnění žaloby ze dne 18. 10. 2024, neboť skutečnosti tam uvedené měly být obsaženy v řádné žalobě a náklady takto vzniklé tak soud neshledal jako účelně vynaložené.