49 C 256/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 23.492 Kč s úroky z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 1. 8. 2022 uzavřel smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovanému poskytl částku ve výši 14.000 Kč (převodem na bankovní účet) a žalovaný měl tuto částku spolu s poplatkem ve výši 5.040 Kč žalobci vrátit ve třech měsíčních splátkách. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobce se domáhal zaplacení jistiny ve výši 14.000 Kč, poplatku ve výši 5.040 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2.500 Kč a smluvní pokuty, již vyčíslil v částce 4.452 Kč (výpočet podrobně rozvedl). Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, . Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žádal-li žalobce, aby – „pokud soud nebude považovat tvrzení a důkazní návrhy žalobce za dostatečné“ – „mu to bylo umožněno napravit v dodatečně určené lhůtě, na základě výzvy soudu“, takové žádosti nelze vyhovět již proto, že takový postup nemá oporu v o. s. ř. a byl by v příkrém rozporu se zásadou rovnosti účastníků, nehledě na to, že se jedná o právní úkon podmíněný, k němuž se nepřihlíží (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.).4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:5. Z výpisu z účtu žalovaného, vedeného u , právnická osoba, ., soud zjistil, že dne 1. 8. 2022 mu byla připsána částka 14.000 Kč od žalobce s popisem „Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, Výpisů z účtů za období květen – srpen 2022 je dále zřejmé, že žalovaný měl velmi časté (a v součtu vysoké) výdaje u Sazka a. s., a to opakovaně několikrát denně. Vysoké výdaje jsou provázeny vysokými příjmy z nezjištěného důvodu (srov. absence žalobce při jednání, která zabránila soudu, aby zjišťoval, zda se těmito otázkami žalobce před poskytnutím prostředků zabýval, případně s jakým výsledkem). Za srpen 2022 z účtu žalovaného bylo odepsáno celkem , částka, , připsáno bylo , částka, , za červenec 2022 bylo odepsáno , částka, , bylo připsáno , částka, , za květen 2022 bylo odepsáno , částka, a bylo připsáno , částka, , za květen 2022 bylo odepsáno , částka, a bylo připsáno , částka, . Jak shora uvedeno, žalovaný opakovaně a několikrát denně měl výdaje u sazka.cz (např. dne 3. 8. 2022 celkem tři platby, celkem v částce , částka, , dne 6. 8. 2022 tři platby, celkem v částce , částka, , dne 7. 8. 2022 pět plateb, celkem v částce , částka, a dále obdobně). Již pouhé nahlédnutí na výpis z tohoto účtu zavdává silné pochyby o spolehlivosti žalovaného, pokud půjde o plnění finančních závazků. Časté platby u subjektů typu sazka.cz v nikoli zanedbatelné výši pak dávají tušit závislost žalovaného na sázení, což neimplikuje pravděpodobnost dobrých platebních návyků.6. Z listiny označené jako „smlouva o zápůjčce“ soud zjistil, že ji podepsali dva jednatelé žalobce, nikoli však žalovaný. Na místě podpisu žalovaného je uvedeno (strojově): „, jméno FO, , 1. 8. 2022 , Anonymizováno, , PIN kód: , Anonymizováno, . Z ničeho pak nelze dovodit, že by žalovaný vyjádřil vůli být vázán obsahem právě této listiny (předložené žalobcem). S ohledem na absenci žalobce u jednání jej pak soud nemohl vyzvat k označení důkazů v tomto směru.7. Z výzvy ze dne 26. 6. 2023 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky, již vyčíslil. Z podacího lístku soud zjistil, že tuto výzvu žalobce odeslal žalovanému dne 26. 6. 2023.8. Z potvrzení o přijaté platbě (nečitelného), z výpisu z běžného účtu (nečitelného), z upomínky ze dne 4. 9. 2022, z opakované výzvy k úhradě ze dne 26. 10. 2022, z opakované výzvy k úhradě ze dne 13. 10. 2022 a z oznámení o zesplatnění soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Pokud jde o zmiňovanou korespondenci, u ní není zřejmé, zda a kdy byla žalovanému odeslána (doklad o odeslání žalobce nepředložil, k důkazu neoznačil).9. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:10. Dne 1. 8. 2022 žalobce poskytl žalovanému částku 14.000 Kč. Dne 26. 6. 2023 žalobce žalovanému odeslal předžalobní upomínku.11. Soud nevzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce o obsahu tvrzeném žalobcem. Dále nevzal za prokázané, že před poskytnutím částky 14.000 Kč žalobce zjišťoval a ověřoval schopnost žalovaného tuto částku, případně další poplatky, vrátit.12. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o zápůjčce ze dne 1. 8. 2022 – byla-li uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy (před poskytnutím částky 14.000 Kč) nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného zápůjčky splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o zápůjčce v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Nicméně žalobce ani to, že by vycházel ze statistických údajů, neuváděl. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). Jeho pozornost pak nepochybně měla vzbudit informace o skladbě výdajů žalovaného, zejména zcela mimořádné výdaje vynaložené na sázky apod.13. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o zápůjčce ze dne 1. 8. 2022 – byla-li uzavřena - hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatku, smluvní pokuty či jiných plnění ze smlouvy.14. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 14.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.15. Vzhledem k tomu, že dosud nezaplatil ničeho (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval), zbývá vydat celých 14.000 Kč. Zaplacení této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil žalovanému v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když žádný z účastníků netvrdil ani ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo lze dovodit vhodnost jiné pariční lhůty. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.16. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části (pokud jde o poměr úspěchu, soud poměřoval nejenom žalovanou jistinu, ale též žalované příslušenství, vše kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.), náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).