62 C 22/2023-56 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2023, doplněnou podáním ze dne 20. 7. 2023, domáhala po žalované zaplacení 50.160 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . (dále je „právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 2. 9. 2020 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti 25.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem v pevné výši 2.407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12.250 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.323 Kč a poplatkem za možnost hradit splátky ve svém bydlišti ve výši 4.500 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 3.320 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh uhradila 10.320 Kč. S účinností ke dni 25. 11. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny 19.817,51 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1.504,12 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 9.530,11 Kč, poplatku za administrativní činnost 1.807,39 Kč, poplatku za možnost hradit splátky v bydlišti žalované 3.500,87 Kč, smluvní pokuty 14.000 Kč a příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení.2. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval úvěruschopnost žalované, poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 2. 9. 2020 a byly ověřeny doklady v žádosti uvedenými. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků. Opakovanou žádost zástupce žalobkyně o odročení jednání soud neshledal důvodnou, jelikož zástupce žalobkyně věděl o termínu konání s dostatečným předstihem. O odročení jednání žádal dvakrát s odůvodněním, že se mu nezdařilo zajistit substituční zastoupení, aniž uvedl, co mu brání účastnit se jednání osobně, přestože dříve svou osobní účast soudu avizoval. Žalovaná se k jednání nedostavila, přestože byla řádně a včas předvolána; svou nepřítomnost neomluvila, nepožádala o odročení jednání.5. Soud provedl dokazování listinami.6. Dne 2. 9. 2020 byla mezi společností , právnická osoba, ., a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka 25.000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem ve výši 2.407 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 12.250 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 2.323 Kč a inkasním poplatkem 4.500 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 3.320 Kč. Žalovaná se pro případ prodlení s úhradou dluhu zavázala hradit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.7. V žádosti o úvěr ze dne 2. 9. 2020 žalovaná uvedla, že je svobodná a má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám. V době žádosti o poskytnutí úvěru byla žalovaná zaměstnaná, její mzda činila 15.811 Kč; další příjem žalované tvořilo výživné ve výši 7.000 Kč. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, měsíční výdaje představovaly náklady na bydlení a energie ve výši 3.000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní potřeby ve výši 9.090 Kč. Ze žádosti se podává, že totožnost žalované byla ověřena předložením občanského průkazu, údaje uvedené žalovanou byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny předložením pracovní smlouvy, výplatními páskami a dokladem o výši výživného a rodičovského příspěvku.8. Podle přehledu historie splácení žalovaná uhradila na dluh dne 3. 9. 2020 částku 3.500 Kč, dne 19. 10. 2020 částku 3.500 Kč a dne 27. 11. 2020 částku 3.320 Kč; celkem žalovaná na dluh uhradila 10.320 Kč.9. Předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2023 žalobkyně upomenula žalovanou na výši dluhu a vyzvala ji k jeho zaplacení nejpozději do 12. 4. 2023. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 29. 3. 2023.10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 právní předchůdce žalobkyně s účinností k 25. 11. 2022 postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7. 12. 2022.11. Provedené důkazy soud hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost jednotlivých listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 2. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně v hotovosti poskytl žalované částku 25.000 Kč za poplatky a úrok v souhrnné výši 21.480 Kč. Žalovaná na dluh uhradila částku 10.320 Kč. S účinností ke dni 25. 11. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu upomínkou ze dne 28. 3. 2023.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.20. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.21. V posuzované věci žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze žádosti o úvěr a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by