62 C 97/2023-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2023, doplněnou podáním ze dne 28. 11. 2023, domáhala zaplacení 52.413,45 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 5. 8. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které obdržel v hotovosti 37.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s příslušenstvím ve výši 44.876 Kč a úrokem ve výši 86 % ročně ve 21 měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na dluh uhradil 10.655 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 35.342,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 40.778,15 Kč (nesplacený poplatek ve výši 35.878,15 Kč a poplatky za upomínání ve výši 4.900 Kč) a smluvní pokuty ve výši 17.070,60 Kč. S účinností k 20. 12. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 5. 8. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti vyplacena částka ve výši 30.490 Kč, zbylá část úvěru ve výši 6.510 Kč byla použita na splacení (refinancování) dluhu žalovaného z předchozí smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ; celkem byla žalovanému poskytnuta částka 37.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 86 % ročně a poplatkem ve výši 44.876 Kč (úrok v pevné výši 35.672 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek za komfortní splácení ve výši 7.704 Kč), to vše ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3.899 Kč nejpozději do 27. 4. 2022.5. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla vyplněna zákaznická karta žalovaného, který uvedl, že je svobodný, žije s rodiči a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr uzavřenu dohodu o pracovní činnosti, což byl jeho jediný zdroj příjmu; výše měsíčního příjmu žalovaného činila 17.112 Kč, čisté příjmy domácnosti měly činit 30.000 Kč. Měsíční výdaje byly stanoveny odhadem na částku 1.000 Kč, žalovaný dále hradil jiné splátky dluhů splátkami ve výši 1.602 Kč měsíčně. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, příjmy a výdaje byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka společnosti , právnická osoba, s účinností ke dni 20. 12. 2022 postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 20. 12. 2022 a 15. 2. 2023; dopis byl odeslán dne 16. 2. 2023.7. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 5. 2023 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu; upomínka byla odeslána dne 5. 6. 2023.8. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.15. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány a hodnoceny. Příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Ačkoliv žalovaný uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmu, přičemž se lze důvodně domnívat, že tímto příjmem je odměna z dohody o pracovní činnosti, byly do pravidelných příjmů žalovaného započteny i příjmy domácnosti ve výši 30.000 Kč, aniž by právní předchůdce žalobkyně zjišťoval, co je zdrojem tohoto příjmu a zda domácnost žalovaného uvedeného příjmu skutečně dosahuje.16. Ohledně výdajů žalovaného se poté právní předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně nepodnikl žádné aktivní kroky ke zjištění konkrétních výdajů žalovaného (náklady na bydlení, domácnost, jídlo, osobní potřeby apod.); o tom ostatně svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouhým odhadem na částku 1.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se nadto ani nepokusil ověřit pravdivosti tvrzení žalovaného, a to přestože žalovaným uvedená výše celkových výdajů 1.000 Kč se při obecné známosti o výši nákladů na bydlení a nákladů na živobytí musela nutně jevit jako podezřele nízká. Navíc bylo právnímu předchůdci žalobkyně známo, že žalovaný hradí další dluhy, přesto však žalovanému poskytl úvěr, navíc k tomu za situace, kdy měl žalovaný uzavřenu toliko dohodu o pracovní činnosti. Poskytnutí úvěru žadateli zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění jeho příjmů a výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.17. Právní předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).18. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z. s. ú. Měsíční příjem žalovaného byl ověřen pouze částečně (ověřena byla pouze výše odměny z dohody o pracovní činnosti, příjem domácnosti v tvrzené výši 30.000 kč nebyl ověřen vůbec), měsíční výdaje nebyly ověřeny vůbec. Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně nenashromáždil dosta