115 C 111/2024-69 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15.645 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 5. 8. 2015 uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnut kontokorent s limitem 28.000 Kč. Před uzavření smlouvy žalobkyně zjišťovala informace o příjmech a výdajích žalovaného (úvěrové registry, výpisy z účtu), informace byly vyhodnoceny porovnáním s částkami vycházejícími ze statistických dat a příchozími úhradami na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru a současně splatit čerpanou část spolu s poplatky a úrokem nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Jelikož žalovanému vznikl nepovolený zůstatek, který po opakovaných urgencích neuhradil, žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu čerpal 110.090,76 Kč, na dluh uhradil 84.093,92 Kč a domáhá se úhrady přečerpané částky ve výši 5.939,73 Kč s příslušenstvím. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zesplatněné jistiny kontokorentu ve výši 30.626,22 Kč (z toho neuhrazených úroků ve výši 3.629,38 Kč a poplatků za vedení účtu ve výši 10x100 Kč) a poplatku za rezervaci pro exekuční řízení.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného se za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.4. Žalovaný prostřednictvím bankomatu č. , adresa, (tzv. kreditní linka) sjednal s žalobkyní dne 5. 8. 2015 kontokorentní úvěr s možností přečerpání finančním prostředků do výše 5.000 Kč. Žalobkyně téhož dne potvrdila žádost žalovaného o uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru dne 5. 8. 2015. Žalovaný se zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru a současně splatit čerpanou část spolu s poplatky a úrokem nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat.5. Dne 30. 4. 2016 byl mezi účastníky uzavřen dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně poskytla žalovanému možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku s limitem 28.000 Kč k běžnému účtu č. , č. účtu, .6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o povoleném debetu žalobkyně stanovila příjem žalovaného na základě příjmů z účtu vedeného u žalobkyně ve výši 8.575 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně určila kombinací statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, a to na částku 5.001 Kč.7. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za leden 2016 soud zjistil, že byly evidovány příchozí platby ve výši 8.052,10 Kč a odchozí platby ve výši 20.443,88, v únoru 2016 příchozí platby ve výši 14.976,05 Kč a odchozí platby ve výši 13.527 Kč a v březnu 2016 příchozí platby ve výši 11.465,05 Kč a odchozí platby ve výši 16.660,48 Kč.8. Podle historického výpisu z účtu žalovaného činila dlužná jistina 30.626,22 Kč, kapitalizovaný úrok 3.278,70 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 3.270,37 Kč.9. Dopisem ze dne 9. 9. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh a vyzvala jej k úhradě.10. Dopisem ze dne 3. 11. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh, oznámila odstoupení od smlouvy ke dni 1. 11. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě.11. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 6. 2024 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. Současně žalovaného upozornila na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Upomínka byla odeslána žalovanému dne 24. 6. 2024.12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.20. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.21. Před uzavřením smlouvy o povoleném kontokorentu žalovaný nesdělil žalobkyni žádné informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně dostatečně zjišťovala, ověřovala a hodnotila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaká je majetková a sociální situace žalovaného, nevyžádala pracovní smlouvu, mzdový výměr nebo výplatní pásky. Při zjišťování příjmů žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu žalovaného, avšak pouze z dílčích příchozích úhrad, nikoli pravidelného příjmu žalovaného. Pokud žalobkyně předložila výpisy z účtů žalovaného ze bezprostředně předcházející měsíce před uzavřením dodatku o navýšení kontokorentu (tj. za období od 1. 1. 2016 do 31. 3. 2016), je z těchto zřejmé, že příjmy a výdaje žalovaného byly téměř stejné, převážně však z účtu žalovaného odešlo víc, než bylo na tento účet měsíčně přijato; žalovaný měl tedy zjevně větší výdaje, než-li příjmy. Ohledně výdajů se žalobkyně nezjišťovala ničeho a stanovila je na základě obecných statistických dat a demografických22. Uvedený postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá