13 C 294/2024-69 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky 12 100 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené faktury za provedenou mezinárodní přepravu zboží, kterou žalobkyně pro žalovanou provedla dne , datum, . Dle žalobních tvrzení žalobkyně provedla mezinárodní přepravu zboží s místem nakládky , adresa, do místa vykládky , adresa, , a to na základě písemné objednávky žalované ze dne , datum, . Ačkoliv tuto přepravu provedla řádně a včas, žalovaná jí následně vystavenou fakturu znějící na 10 000 Kč bez DPH (tj. 12 100 Kč vč. DPH) neuhradila.2. Žalovaná namítala, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyni žalovanou částku uhradila. Nadto není ani zřejmé, zda žalobkyni vůbec právo na vystavení faktury na žalovanou částku vzniklo, a to s ohledem na porušení obchodních podmínek žalované ze strany žalobkyně. Ta totiž žalované nedoručila originální přepravní dokumenty, ačkoliv dle výslovného znění obchodních podmínek nelze bez zaslání originálních přepravních dokumentů předat fakturu k proplacení.3. V podrobnostech argumentace účastníků odkazuje soud na jejich písemná podání a přednesy, které jsou součástí spisu a jsou oběma stranám sporu známy.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Dne , datum, učinila žalovaná vůči žalobkyni objednávku mezinárodní přepravy zboží č. , hodnota, . V ní poptávala přepravu zboží z , město, do , město, s tím, že za přepravu, která se má uskutečnit dne , datum, , uhradí částku ve výši 10 000 Kč bez DPH, a to ve lhůtě splatnosti 60 dní (prokázáno objednávkou). K objednávce byly připojeny obchodní podmínky žalované, v nichž bylo mj. uvedeno, že „[b]ez zaslání originálních přepravních dokumentů nelze předat fakturu k proplacení“ (prokázáno obchodními podmínkami).6. Dne , datum, byl ve , město, vystaven nákladní list CMR, z něhož vyplynulo, že dne , datum, provedla žalobkyně přepravu zboží z , město, do , město, , což vlastnoručními podpisy stvrdili zástupci odesílatele, příjemce i samotného dopravce (prokázáno nákladním listem CMR).7. Dne , datum, vystavila žalobkyně žalované fakturu č. , hodnota, znějící na 12 100 Kč vč. DPH, a to za přepravu zboží z , město, do , město, dne , datum, . Tuto fakturu s číslem objednávky , hodnota, měla dle údajů v ní uvedených žalovaná uhradit pod variabilním symbolem , var. symbol, a konstantním symbolem , konst. symbol, . Splatnost faktury byla stanovena na , datum, (prokázáno fakturou).8. Uvedená faktura byla žalované odeslána e-mailem ze dne , datum, , v němž bylo uvedeno, že originály posílá žalobkyně poštou. Přílohou e-mailu pak byly (a) uvedená faktura, (b) dvě kopie nákladního listu CMR a (c) dvě kopie škodních protokolů (prokázáno e-mailem ze dne , datum, vč. příloh).9. Dne , datum, doručila žalobkyně žalované do její datové schránky předžalobní výzvu ze dne 9. 10. 2024. V ní žalovanou vyzvala k úhradě neproplacené faktury č. , hodnota, ze dne , datum, , jež byla vystavena za přepravu zboží. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovila žalobkyně jako sedmidenní (prokázáno předžalobní výzvou vč. doručenky). Na předžalobní výzvu žalovaná zareagovala e-mailem ze dne , datum, , v němž uvedla: „Dobrý den, fakturu evidujeme a platbu řešíme. Omlouváme se za komplikace“ (prokázáno e-mailem ze dne , datum, ).10. Soud dále provedl důkaz přehledem pohybů plateb na bankovním účtu žalované za období od , datum, do , datum, . Z něj zjistil, že v uvedeném období nebyla na bankovní účet žalobkyně poukázána žádná platba, natož pod variabilním symbolem , var. symbol, a konstantním symbolem , konst. symbol, .11. Soud vzal s ohledem na shora uvedené za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná dne , datum, objednala u žalobkyně mezinárodní přepravu zboží z , město, do , město, pod číslem za cenu 12 100 vč. DPH. Žalobkyně uvedeného dne přepravu provedla. Za tuto přepravu vystavila žalobkyně dne , datum, žalované fakturu č. , hodnota, na částku 12 100 Kč včetně DPH, kterou žalované zaslala e-mailem spolu s kopiemi přepravních dokumentů. Přestože byla žalovaná následně vyzvána k úhradě faktury a v reakci na výzvu uvedla, že fakturu eviduje a platbu řeší, z provedeného důkazu pohybů na jejím bankovním účtu vyplynulo, že žalobkyně žádnou platbu neobdržela.12. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná.13. Soud při právním posouzení vycházel z toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě zboží z , město, do , město, , tedy přeprava s mezinárodním prvkem. Místo nakládky (, adresa, ) a místo vykládky (, adresa, ) leží ve dvou různých státech, z nichž oba jsou smluvními stranami Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen „Úmluva CMR“), která byla na území České republiky vyhlášena pod č. 11/1975 Sb., a má tedy přednost před zákonem (srov. čl. 10 Ústavy). Soud proto primárně vycházel právě z Úmluvy CMR, a to s ohledem na její čl. 1 odst. 1, dle něhož se použije na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí a předpokládané místo jejího dodání leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy, a to bez ohledu na státní příslušnost či bydliště stran.14. Při hodnocení otázek, které Úmluva CMR neupravuje pak soud vycházel z českého hmotného práva. Učinil tak s ohledem na příslušné kolizní normy obsažené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím I“). Dle čl. 5 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva o přepravě řídí právem státu, v němž má dopravce obvyklé bydliště, ovšem pouze v rozsahu, v jakém si strany rozhodné právo v souladu s čl. 3 nařízení Řím I nezvolily. Jelikož obchodní podmínky žalované, které byly připojeny k objednávce, obsahovaly ve svém čl. 12 doložku o volbě českého práva, smluvní závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou se v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I řídí (v otázkách neupravených Úmluvou CMR) právě českým hmotným právem, zejména pak příslušnými ustanoveními zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“).15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o přepravě ve smyslu § 2555 občanského zákoníku. O uzavření této smlouvy nemá soud jakékoliv pochybnosti, jelikož dle čl. 4 Úmluvy CMR je dokladem o uzavření přepravní smlouvy nákladní list, který žalobkyně soudu předložila a který byl soudem proveden k důkazu. Jelikož žalovaná neprokázala opak, nákladní list se tak v souladu s čl. 9 odst. 1 Úmluvy CMR stal věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky žalobkyní.16. Součástí obsahu přepravní smlouvy se s ohledem na znění § 1751 odst. 1 občanského zákoníku staly též obchodní podmínky žalované, které byly připojeny k objednávce přepravy. Jejích součástí bylo ujednání: „Fakturu s přepravními dokumenty v adekvátní kvalitě zašlete elektronicky nejpozději 7 dnů od ukončení přepravy+ originální přepravní dokumenty do 10 dnů od ukončení přepravy zaslat na sídlo firmy“. Žalovaná argumentovala tím, že žalobkyně neprokázala zaslání originálních dokumentů žalované. Soud se s touto argumentací neztotožnil vzhledem k tomu, že posuzoval všechny provedené důkazy jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Dle soudu žalobkyně prokázala odeslání faktury s přepravními dokumenty emailem, v němž zároveň žalobkyně sděluje, že originály posílá poštou. Přestože žalobkyně soudu nepředložila doklad o odeslání potvrzený ze strany pošty, dospěl soud k závěru, že žalobkyně způsobem předvídaným v obchodních podmínkách postupovala. O tom dle soudu svědčí odpověď žalované na výzvu k úhradě dlužné částky, kde žalovaná sdělovala, „Dobrý den, fakturu evidujeme a platbu řešíme. Omlouváme se za komplikace“. Taková reakce na výzvu k úhradě ve spojení s ostatními provedenými důkazy ve svém souhrnu prokazuje splnění obchodních podmínek ze strany žalobkyně. Pokud by totiž obchodní podmínky žalobkyně nesplnila, tak by se logicky očekávala reakce typu, že fakturu nelze proplatit, jelikož žalobkyně nezaslala požadované dokumenty poštou.17. S ohledem na shora uvedené vznikl žalobkyni nárok na úhradu sjednaného přepravného ve výši 10 000 Kč bez DPH, resp. 12 100 Kč vč. DPH. Námitku žalované, že fakturu uhradila, soud neshledal jako důvodnou, neboť z přehledu pohybů na jejím bankovním účtu nevyplynula žádná platba ve prospěch žalobkyně. Splatnost přepravného stanovila žalobkyně ve faktuře v souladu s objednávkou (tedy jako šedesátidenní), uplynutím této lhůty se proto žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a žalobkyni tak vznikl též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Ten soud určil podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a přiznal jej žalobkyni od prvního dne prodlení (tj. 18. 8. 2024) do zaplacení. V neposlední řadě vznikl žalobkyni nárok na zapl