20 C 22/2025-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu a 1. listopadu 2024 domáhal po žalované zaplacení nedoplatku ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřel původní žalobce , Anonymizováno, a žalovanou dne 17. 5. 2023 v konečné výši 10 484,90 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději 17. 5. 2023. Pohledávka byla postoupena 27. 1. 2020 žalobci. Na upomínky žalovaná nereagovala, žalobce její schopnost splácet úvěr ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací z dostupných bází. Na výzvu soudu žalobce žalobu upřesnil tak, že žalovaná na úvěr čerpala celkem 15 583 Kč, před postoupením pohledávky uhradila 13 792 Kč a po postoupení pohledávky neuhradila nic.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, doručení měla vykázáno vyvěšením. Rovněž žalobce se nedostavil a omluvil se.3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutkových stav. Mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, . byla uzavřena 17. 5.2023 úvěrová smlouva na 5 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbu 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru a roční procentní sazba nákladů 299,98 %, kdy úvěr je poskytován na období jednoho roku a celková splatná částka 8 979,87 Kč. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že jde o spotřebitelský revolvingový úvěr, poskytnutý věřitelem , Anonymizováno, (dříve společnost , Anonymizováno, ) na částku 5 000 Kč s roční procentní sazbu nákladů (RPSN) 299,98 %, roční úrokové sazbě 146,95 %, kdy klient musí zaplatit celkem 8 979,87 Kč a úvěr je poskytován na období jednoho roku. Na úvěrové smlouvě není uvedeno číslo. Žalobce dále k důkazu předložil svazek listin s přehledem zřejmě plateb a čerpání, kdy není uvedeno ani číslo smlouvy ani identifikace žalované. K důkazu dále byla předložena smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 14. 1. 2020 mezi žalobcem a společnosti , Anonymizováno, . včetně dodatku a dále zřejmě seznamu postoupených pohledávek, kde je uvedeno jméno žalované, není tento seznam však součástí smlouvy. Dále byla předložena předžalobní výzva advokáta ze dne 22. 9. 2024, včetně podacího lístku.4. Z předložených důkazů má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel úvěrovou smlouvu 17. 5. 2023 se žalovanou na částku 5 000 Kč, tato smlouva není identifikována číslem. Tento nárok byl zřejmě postoupen současnému žalobci. Rovněž z předložených listinných důkazů věrohodně nevyplývá, že se jedná o žalovaný nárok, stejně tak výše částky, která byla čerpána i která byla splacena, není hodnověrným způsobem prokázána.Soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení v žalobě, které soud považoval za neúplná, doložené důkazy nedostatečné a soud poučil žalobce o možnosti neúspěchu v řízení, pokud nárok nebude dostatečně prokázán tak, aby bylo zřejmé, jakou částku žalobce žalované vyplatil a kdy, kolik vrátila a dále jak prokazuje ověření úvěruschopnosti a označil důkazy k prokázání svých tvrzení.5. Po zhodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění i počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil.6. Při posouzení nároku soud vycházel z doložených listinných důkazů a má za prokázáno, že žaloba není důvodná, a to jednak proto, že nebyla prokázána aktivní legitimace žalobce s ohledem na to, že na předmětné smlouvě není uvedeno její číslo a není tedy zřejmé, zda se jedná o postoupenou smlouvu na současného žalobce. Dále předložené důkazy ani přes poučení soudu žalobce řádně nedoložil, neboť věrohodně neprokazují, jaká částka byla čerpána a kolik žalovaná uhradila. Jde pouze o tvrzení žalobce. Dále není zřejmé, jakým způsobem byla zkoumána schopnost žalované úvěr splácet, kdy opětovně k tomuto tvrzení žádný důkaz doložený nebyl a to ani o příjmech ani výdajích žalované. Soud úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou i z toho důvodu, že RPSN neodpovídá běžným zvyklostem a navíc poukazuje na nesrovnalosti v žalobě a i v rozšíření žaloby, kdy žalobce tvrdil, že žalobkyně čerpala částku 10 484,90 Kč a v upřesnění žaloby pak tvrdil, že čerpala částku 15 583 Kč a dále v žalobě je uvedeno, že smlouva byla uzavřena 17. 5. 2023 a měla být splacena do 17. 5. 2023. Za této situace nezbylo, než žalobu zamítnout ze všech shora uvedených důvodů.7. Žalovaná měla ve věci úspěch. Měla by právo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žádné ji však nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.