243 C 6/2024-119 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 13 429,40 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I s odůvodněním, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž žalobce žalované dne 11.6.2019 poskytl na účet 30 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela a v souladu se smlouvou došlo k 29.8.2023 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná uhradila žalobci před zesplatněním celkem 98 252 Kč. Žalovaná částka sestává z nové jistiny úvěru 9 179,64 Kč, smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy za prodlení s úhradou splátek č. , hodnota, a 49 o délce 30 dnů celkem ve výši 998 Kč, náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy za prodlení s úhradou splátek č. , hodnota, , 27, 30, 31, 44, 45, 48 a 49 o délce 15 dnů celkem ve výši 1 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy za prodlení s úhradou nové jistiny kapitalizované za období od 31.8.2023 do 26.2.2024 ve výši 1 652,40 Kč. Žalovaná tyto částky přes předžalobní výzvu žalobci neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná učinila dne 11.6.2019 žalobci nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, nabídka byla žalobcem, jako poskytovatelem úvěru, akceptována, o čemž žalovanou vyrozuměl dopisem ze dne 12.6.2019, k němuž byl připojen splátkový kalendář, jak soud zjistil z oznámení o schválení úvěru. Byl sjednán úvěr ve výši 30 000 Kč, zápůjční úroková sazba 129,7 % ročně, úvěr měl být splacen v 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč do 25.6.2023, celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 107 184 Kč. Žalovaná uvedla adresu svého trvalého bydliště , adresa, , a odlišnou adresu pro doručování , adresa, .6. Z žádosti o odklad splátek ze dne 2.4.2020, dopisu ze dne 6.4.2020, dopisu ze dne 19.5.2020 a upraveného splátkového kalendáře ze dne 19.5.2020 soud zjistil, že žalovaná měla úvěr splatit v 52 splátkách do 25.10.2023.7. Z karty klienta, dokladu o vyplacení úvěru a rámcové smlouvy o finančních službách a její přílohy soud zjistil, že žalobce žalované vyplatil na její účet částku 30 000 Kč dne 11.6.2019, že žalovaná žalobci uhradila 98 252 Kč, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou již první splátky a následně téměř všech dalších splátek.8. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že šlo o bezúčelový úvěr.9. Z výzvy k zaplacení ze dne 26.7.2023 soud zjistil, že žalobce žalovanou upomenul o úhradu 48. a 49. splátky. Z výzvy k zaplacení ze dne 25.8.2023 soud zjistil, že žalobce žalovanou upomenul o úhradu 48., 49. a 50. splátky. Z výzvy k zaplacení ze dne 22.1.2018 soud zjistil, že žalobce žalovanou upomenul o úhradu 3., 4. a 5. splátky. Z výzvy k zaplacení ze dne 22.2.2018 soud zjistil, že žalobce žalovanou upomenul o úhradu 4., 5. a 6. splátky. Z výzvy k zaplacení ze dne 22.2.2018 soud zjistil, že žalobce žalovanou opětovně upomenul o úhradu 4., 5. a 6. splátky.10. Z oznámení ze dne 29.8.2023 soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovanou, že v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění úvěru a vyzval ji k okamžité úhradě.11. Z předžalobní výzvy ze dne 7.2.2024 soud zjistil, zástupce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě celého dluhu ze smlouvy o úvěru sestávajícího z nové jistiny, smluvních pokut a obchodního úroku. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že dopis byl žalovaného odeslán na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě prostřednictvím , právnická osoba, ., dne 7.2.2024.12. Z ústřižků soud zjistil, že žalovaná v květnu 2019 pobírala starobní a vdovský důchod v čisté výši 10 006 Kč.13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 10.6.2019 soud zjistil, že k uvedenému dni nebyla ve vztahu k žalované evidována žádná dlužná částka po splatnosti.14. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 10.6.2019 soud zjistil, že žalovaná byla novým klientem, nebyla vedena v databázi NRKI/BRKI.15. Z prohlášení klientů soud zjistil, že obsahuje formulářové prohlášení žalované jako klienta, zejména že se seznámila s informacemi podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobce jako poskytovatel provedl její kontrolu ve smyslu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, že se seznámila se zněním dokumentu označeného souhlas se zpracováním osobních údajů, že její manžel (pokud má uzavřeno manželství) souhlasí s uzavřením smlouvy o úvěru, že si je vědoma sjednané výše úroků za úvěr a souhlasí s ní, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, že veškeré jí poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné, že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně a včas splácet.16. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná 11.6.2019 uvedla, že má jediný pravidelný měsíční příjem, a to důchod ve výši 10 006 Kč. Ve výdajích bylo uvedeno životní minimum 3 410 Kč a výdaje na bydlení 1 000 Kč, jiné výdaje uvedeny nebyly, jako rezerva byla uvedena částka 500 Kč. Bylo uvedeno, že žalovaná je vdova, nežije ve společné domácnosti s manželem či partnerem, má základní vzdělání, formu bydlení jiné.17. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro posouzení věci významné skutečnosti.18. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaná jednali v červnu 2019 o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 30 000 Kč a žalobce finanční prostředky v uvedené výši převedl na účet žalované dne 11.6.2019. Žalovaná uhradila žalobci 98 252 Kč.19. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.20. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.21. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).22. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedl na základě dokladu o příjmu žalované, hodnocení klienta a prohlášení žalované. Z toho vyplynul příjem žalované 10 006 Kč a měsíční náklady 4 410 Kč (výdaje na bydlení 1 000 Kč + životní minimum 3 410 Kč), kdy žalobce vycházel z životního minima, pokud žadatel neuvedl vyšší částku. Dále byla ověřena historie žalované v databázích SOLUS a NRKI a insolvenčním rejstříku. Žalobce zdůraznil, že bylo povinností žalované uvést pravdivé a úplné údaje.23. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce vycházel z jediného příjmu žalované ve výši 10 006 Kč, tento ověřil a nechal si jej doložit. Žalobce však neposuzoval skutečné výdaje žalované, zohlednil pouze tvrzený výdaj na bydlení, způsob bydlení ani výdaje na bydlení však nijak neověřil, nenechal si je nijak doložit. U dalších výdajů vycházel pouze