31 C 159/2024-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 29. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 19 103 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 577 Kč, odměnu za zpracování a doručení, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 896 Kč a úroky ve výši 29 % ročně předchůdci žalobkyně vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč do 15. 7. 2020. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobkyni byla žalovanou zaplacena pouze částka 8 000 Kč a ke dni 21. 9. 2023 činila dlužná jistina 11 136,56 Kč a dlužný poplatek částku 7 966,44 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.5. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se ji zavázala spolu s poplatkem ve výši 17 333 Kč a úroky ve výši 29 % ročně splácet v 60týdenních splátkách po 623 Kč. Dle zákaznické karty žalovaná při uzavírání smlouvy o zápůjčce právnímu předchůdci žalobkyně předložila dvě výplatní pásky za březen a duben 2019. V zákaznické kartě uvedla, že její příjem činí 17 454 Kč a příjem celé domácnosti činí celkem 40 000 Kč, její běžné měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Dále uvedla, že bydlí s rodiči, dosáhla základního vzdělání, je svobodná, nevlastní auto, má bankovní účet a pracuje na plný pracovní úvazek. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná dne , datum, čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč a splatila právnímu předchůdci žalobkyně 18 230 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 29. 9. 2023. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023.6. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).14. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy žalované (výplatní pásky). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobkyně nic vytknout. Právní předchůdce žalobkyně však nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z (naprosto nereálných) údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v listině nazvané „zákaznická karta“, aniž by je jakkoliv ověřil. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Právní předchůdce žalobkyně nadto zcela nekriticky přikročil ke sdělení žalované, že její běžné měsíční výdaje dosahují částky 2 000! Kč. Pokud z uvedeného sdělení právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované bez dalšího vycházel, pak zcela rezignoval na svou zákonnou povinnost zjistit majetkové poměry žalované a tyto ověřit a racionálně vyhodnotit. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejíc