33 C 197/2024-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 15. 7. 2024 domáhal určení, že není vlastníkem vozidla značky , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , neboť jej prodal dne 2. 11. 2017 žalovanému. Žalobce je však dosud pro nesoučinnost žalovaného veden jako vlastník předmětného vozidla v registru vozidel.2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů, a to příjmového dokladu č. , Anonymizováno, , kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2017, protokolu o předání vozidla ze dne 2. 11. 2017, žádosti o zápis změny vlastníka ze dne 3. 11. 2017, včetně potvrzení o dodání, a předžalobní upomínky ze dne 19. 6. 2024, včetně potvrzení o dodání, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:4. Žalobce, jako prodávající, prodal předmětné vozidlo žalovanému smlouvou ze dne 2. 11. 2017. Žalovaný dle příjmového dokladu kupní cenu uhradil dne 2. 11. 2017. Toto vozidlo bylo předáno žalovanému téhož dne, jak se prodává z protokolu o předání vozidla. Žalobce dle žádosti o zápis změny vlastníka požádal o zápis změny vlastníka i provozovatele předmětného vozidla. Žalobce vyzýval žalovaného ke spolupráci na zápisu předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2024.5. Dle ust. § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.6. Dle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Jelikož se jedná o žalobu na určení, soud se v souladu s ust. § 80 o.s.ř. zabýval otázkou, zda je v řízení dán naléhavý právní zájem.8. Tvrzený nesoulad skutečného vlastníka vozidla a vlastníka vozidla uvedeného v registru vozidel by dostatečně odůvodňoval závěr, že na žalobě je dán naléhavý právní zájem (srov. závěry Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 114/20). Žalobce však má důkazní břemeno k prokázání, že tento nesoulad k datu vydání rozhodnutí soudu skutečně existuje. Z předmětných provedených důkazů však tato skutečnost nevyplývá. Ze samotné žádosti o zápis změny vlastníka bez jakékoliv odpovědi úřadu na tuto žádost nevyplývá, že by žalobce byl nadále v registru vozidel veden jako vlastník předmětného vozidla. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 06.12.2016, č. j. 7 As 254/2016 – 33, na který výše uvedený nález Ústavního soudu odkazuje, vyplývá, že ke zpochybnění údajů v registru vozidel by úřadu měla stačit předložená kupní smlouva. Nelze tedy jen na základě kupní smlouvy a žádosti o změnu v registru usuzovat, jaký je stav registru vozidel, a že k výmazu žalobce jako vlastníka vozidla nedošlo. Žalobce tak neprokázal, že je zapsaný jako vlastník vozidla v registru vozidel. Ke splnění povinnosti důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen.9. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.).10. Na základě výše uvedených závěrů tak soud žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu výrokem I. tohoto rozhodnutí zamítnul.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodnul tak, že žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.