34 C 235/2024-63 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 2. 6. 2024, doplněnou o podání ze dne 26. 11. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 998,46 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 45 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 14 831 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 16 534 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 876 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zjišťoval právní předchůdce žalobce údaje o příjmech a výdajích žalovaného, tyto ověřoval, hodnotil a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnout zápůjčku řádně splácet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 677 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, poslední splátku uhradil dne 20. 4. 2022 a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 34 998,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 22 876,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 383,79 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.2. Jelikož je žalovaný osobou neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o.s.ř., byl mu usnesením ze dne 8. 4. 2025, č.j. 34 C 235/2024-44, ustanoven opatrovník z řad advokátů, , tituly před jménem, , jméno FO, . Opatrovník v podání doučeném soudu dne 29. 4. 2025 uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Uvedl, že je smlouva neplatná, protože ze strany předchůdce žalobce nebyla splněna zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že žalovaný by měl být povinen uhradit žalobkyni pouze jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, za kterou považuje dobu minimálně dvou let. Opatrovník dále zpochybnil výši náhrady nákladů vyčíslených žalobcem.3. V reakci na vyjádření opatrovníka žalovaného žalobce doplnil, žaloba nebyla podána na ustáleném vzoru, tudíž nelze na náhradu nákladů řízení aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu a odkázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 93 Co 681/2014. Uvedl, že je ochoten přistoupit na úhradu dlužné částky v pravidelných splátkách v minimální výšky splátky ve výši 3 000 Kč splatné k 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy ze dne 4. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč za celkové náklady ve výši 43 321 Kč sestávající z úroku ve výši 14 831 Kčs úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 16 534 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 876 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy; smlouva byla podepsána obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce a žalovaným. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 677 Kč (poslední splátka činila 3 670 Kč).6. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 9. 2019 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí zápůjčky žil žalovaný v nájmu, byl svobodný a měl vyživovací povinnost vůči dvěma osobám. Žalovaný byl zaměstnán jako dělník; čistý měsíční příjem žalovaného činil 31 428 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 18 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 4 000 Kč a interní splátky činily 1 600 Kč. Dokumenty k ověření příjmů a výdajů žalovaného poskytnuty nebyly.7. Z tabulky umoření vyhotovené dne 2. 10. 2023 se podává, že žalovaný uhradil celkem částku 25 100 Kč. Na jistinu byl započteno 10 001,54 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce.9. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 se podává, že postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno právním předchůdcem žalobce.10. Z podacího lístku , právnická osoba, . (DopisOnline) soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 27. 10. 2023 na adresu , adresa, , , adresa, .11. Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dluh vzniklý ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, a vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 12. 4. 2024.12. Z podacího lístku , právnická osoba, . (DopisOnline) soud zjistil, že výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 2. 4. 2024 na adresu , adresa, , , adresa, .13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.20. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.23. Soud se z úřední činnosti zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr,