37 C 100/2023-154 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 27. 4. 2023 se žalobce po žalované domáhal vydání klíčů od předmětných nemovitostí, neboť tyto nemovitosti patří do pozůstalosti po otci účastníků , tituly před jménem, , adresa, . Dědické řízení nebylo dosud pravomocně skončeno, účastníky dědického řízení jsou žalobce i žalovaná, klíče od nemovitostí má pouze žalovaná a žalovaný má právo, aby měl v rámci běžné správy dědictví přístup do předmětných nemovitostí.2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Je pravdou, že má klíče k předmětným nemovitostem, tyto má ale žalobce také, když má přístup do těchto nemovitostí a může s nimi hospodařit, jak dokládají fotografie průjezdu. Přesto klíče chtěla žalobci předat při jednání v dědickém řízení, kterého se ale žalobce neúčastnil. Nic žalobci nebrání, aby si do nemovitostí zřídil přístup a nové klíče předal žalované. Žaloba je tedy šikanózní.3. Ve své replice žalobce uvedl, že klíče od nemovitostí nemá, fotografii průjezdu pořídil otvorem poštovní schránky ve vratech.4. Po provedením dokazování soud zjistil, že , adresa, , nar. 4. 1. 1940, zemřel dne 6. 6. 2019, kdy žalovaná je jeho dcerou, jak se podává z jeho úmrtního listu. Z protokolu o jednání ze dne 30. 6. 2021 ve věci Okresního soudu v , adresa, , jak se podává ze sdělení soudního komisaře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. , spisová značka, se podává, že žalobce je syn zůstavitele. Oba účastníci jsou dědici zůstavitele, jak se podává z vyjádření soudního komisaře ze dne 10. 1. 2024. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že jako vlastník předmětných nemovitostí je v něm stále uveden zůstavitel, když dědické řízení nebylo dosud skončeno, jak se podává ze stránek Infosoud, ze dne 9. 10. 2024. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná má klíče od předmětných nemovitostí, jak se rovněž podává z provedeného soupisu majetku zůstavitele a z emailové komunikace žalobce ze dne 1. 4. 2022 a ze dne 13. 10. 2023. Žalobce vyzýval žalovanou k vydání předmětných klíčů prostřednictvím svého advokáta dne 27. 1. 2023, jak se z jeho přípisu z toho dne podává.5. Z fotografií č. l. , právnická osoba, p. v., 4 p. v., 5 p. v. až 7 p. v., 59 až 67, z doplnění odvolání žalobce ze dne 1. 12. 2021 v dědickém řízení sp. zn. , spisová značka, , z přípisu soudního komisaře ze dne 8. 10. 2019 ve věci sp. zn. , spisová značka, ani z další emailové komunikace žalobce soud neučinil žádná skutková zjištění.6. Soud k důkazu neprováděl nabídku úvěrů, neboť nemá žádný vztah k projednávané věci ani fotografie č. l. 99 až 107 a 112 až 114 navíc předložené žalobcem po koncentraci řízení. Co se týče fotografií na žalobcem předložených CD, tyto soud pro nadbytečnost k důkazu rovněž neprováděl. Z tohoto důvodu nebyly prováděny ani kopie listin z dědického spisu (č. l. 127 až 136 a neúplné usnesení č. l. 139 a 140). Soud k důkazu rovněž neprováděl fotografie ze znaleckého posudku z dědického řízení, kterým chtěla žalovaná prokázat, že s věcmi v domě bylo hýbáno, uvedená skutečnost by však i v případě jejího prokázání na rozhodnutí ve věci ničeho nezměnila, když by z ní nebylo jasně zřejmé, kdo s věcmi pohyboval, ani by z ní nebylo lze usuzovat, že žalobce disponuje předmětnými klíči, když sama v průběhu řízení tvrdila, že do domu se lze dostat i jinou cestou než hlavními vraty.7. Dle ustanovení § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”) a dle ustanovení § 1678 odst. 1 OZ povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. Kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu. V projednávané věci, protože zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti, který nebyl ustanoven ani v průběhu dědického řízení, nepovolal ani vykonavatele závěti, a dědicové – žalobce a žalovaná si neujednali nic jiného, spravují pozůstalost oba v režimu tzv. prosté správy, tzn. že činí pouze to, co je nutné k zachování předmětu dědictví (srov. ustanovení § 1405 OZ). Je nesporné, že k výkonu této prosté správy potřebují oba dědicové klíče od předmětných nemovitostí, aby do nich měli přinejmenším přístup, jak ostatně uzavřel Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 24. 7. 2024 č. j. , spisová značka, . Nebylo sporu o tom, že žalovaná těmito klíči disponuje, žalobce tvrdil, že je nemá, proti tomu se žalovaná bránila, že je má rovněž. Důkazní břemeno v tomto ohledu tedy tížilo právě ji, když negativní skutečnosti se neprokazují. Žalovaná skutečnost, že žalobce má své klíče k předmětným nemovitostem, dovozovala z žalobcem předložených fotografií průjezdu (č. l. 4, 5), které dle jejího tvrzení musel žalobce pořídit zevnitř objektu, nikoliv poštovní schránkou ve vratech. Z místního šetření a z fotografií (č. l. 119 až 125) pořízených na místě samém soudem právě prostřednictvím této poštovní schránky je však zřejmé, že fotografie průjezdu (č. l. 4, 5) žalobce pořídil právě touto poštovní schránkou z vně domu. Žádné další důkazy k prokázání svého tvrzení, že by žalobce měl předmětné klíče, žalovaná k dispozici neměla, jak výslovně uvedla, bylo by tedy nadbytečné ji v tomto směru poučovat dle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”), a protože v tomto hledu žalovaná neunesla své důkazní břemeno, soud žalobě jako důvodné vyhověl a zavázal žalovanou předmětné klíče žalobci vydat, a to ve lhůtě stanovené dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ. Není navíc logické, aby v případě, že by žalobce klíče měl, mu je žalovaná chtěla znovu předat, jak v průběhu řízení sama tvrdila. I kdyby měl žalobce přístup do objektu zadní zahradou, v rámci výkonu prosté správy je třeba, aby mohl otevírat i hlavní vrata do objektu, stejně jako do ostatních předmětných nemovitostí a vstupovat do nich. Nelze tedy mít za to, že předmětná žaloba byla žalobcem podána pouze v úmyslu žalovanou šikanovat. Za dané situace nelze přisvědčit názoru žalované, že by si žalobce měl svépomocí zřídit přístup do předmětných nemovitostí výměnou zámků a následně nové klíče předat žalované, když pro takovou svépomoc by nebyly splněny zákonné předpoklady stanovené v ustanovení § 14 OZ, zejména pak hrozící opožděnost zásahu veřejné moci.8. Procesně plně úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., kdy ve smyslu § 1 a § 2 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za úkon dle § 1 odst. 3 cit. vyhlášky, spočívající v návrhu ve věci samé, v podáních ze dne 15. 9. 2023, 23. 11. 2023 a 13. 1. 2024 žalobce neuváděl žádná pro věc rozhodná skutková tvrzení, a tyto úkony tak nelze považovat za účelné, odměnu za 3,5 úkonu právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, 0,5x odvolání ze dne 7. 3. 2024 nikoliv do meritorního rozhodnutí, účast při jednání soudu dne 10. 10. 2024, účast na místním šetření) stanovenou podle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 za použití ustanovení § 9 odst. 1 tohoto předpisu, paušální náhradu nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 tohoto předpisu v celkové výši 1 200 Kč, odměnu za úkon právní služby za 2 300 Kč (účast při jednání soudu dne 16. 1. 2025) stanovenou podle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v aktuálním znění za použití ustanovení § 9 odst. 1 tohoto předpisu, paušální náhradu nákladů za 1 úkon právní služby za 450 Kč podle § 13 odst. 4 tohoto předpisu a náhradu soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na místním šetření proveden mimo sídlo zástupce žalobce, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč tedy 400 Kč dle § 14 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla Škoda Kodiaq za cestu , adresa, a zpět ve vzdálenosti 2 x 29 km. Průměrná spotřeba nafty činí dle TP 5,7 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 398/2023 Sb. činí 38,70 Kč za 1 litr nafty, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 5,60 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 853 Kč. Částka za odměnu advokáta, režijní paušály za jím provedené úkony, cestovné a náhradu za ztrátu času pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2 111 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna žalobci zaplatit činí 14 464 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce. Pokud žalovaná navrhovala žalobci nepřiznávat náhradu nákladů řízení z důvodu bezúčelnosti podání předmětné žaloby,