43 C 19/2025-119 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 67 908,81 Kč s úroky a úroky z prodlení uvedenými ve výroku II z titulu rámcové smlouvy č. 1737236 a dodatku č. 11 - smlouvy o úvěru. Žalované byly na základě smlouvy o úvěru poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby.2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 5.9.2018 uzavřena rámcová smlouva, na základě které poskytoval žalobce žalované služby, součástí smlouvy byly obchodní podmínky (rámcová smlouva č. , hodnota, , obchodní podmínky). Dne 6.6.2019 byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. 11 k rámcové smlouvě, jímž žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 100 000 Kč, součástí dodatku byly obchodní podmínky, žalovaná byla povinna úvěr splatit ve 120 (se základní úrokovou sazbou) nebo 111 (s bonusovou úrokovou sazbou) měsíčních splátkách po 1 622 Kč počínaje 24.7.2019 (dodatek č. 11, podmínky pro používání úvěru). Úvěr byl čerpán ve výši 100 000 Kč převodem na běžný účet žalované u žalobce dne 6.6.2019, téhož dne byla z účtu žalované převedena částka 44 375,41 Kč na splacení jiného úvěru žalované u žalobce, na jehož úhradu byla dle úvěrové smlouvy část úvěru účelově určena a jehož splátka činila 1 502 Kč (doklad o načerpání, výpisy z účtu, úvěrová zpráva). V žádosti o úvěr ze dne 3.6.2019 žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání, nevyživuje žádnou osobu, má příjem za zaměstnání ve výši 16 035 Kč, je zaměstnána u , právnická osoba, . na dobu určitou do 1.8.2019, má splátky ve výši 4 102 Kč, výdaje domácnosti činí 2 500 Kč na bydlení a 4 000 Kč na léky, jídlo a dopravu, byly uvedeny příjmy ostatních členů domácnosti 25 000 Kč (přehled žádostí o úvěr). Z výpisu z běžného účtu, který žalobce vedl pro žalovanou, za období od 1.3.2019 do 31.5.2019 vyplývá příjem žalované od uvedeného zaměstnavatele ve výši 16 613 Kč dne 22.3.2019, ve výši 18 633 Kč dne 23.4.2019 a ve výši 12 858 Kč dne 23.5.2019; dne 28.3.2019 byla na účet připsána částka 100 000 Kč jako půjčka od Zonky, výdaje z účtu byly v uvedeném období každý měsíc vyšší než příjmy až na březen 2019, kdy byla na účet připsána půjčka od Zonky, jinak by i tento měsíc byly výdaje vyšší než příjmy; v dubnu i květnu byly provedeny z účtu exekuční úhrady na základě exekučních příkazů (výpis z účtu). Ke dni 3.6.2019 měla žalovaná 2 úvěrové splátkové závazky s celkovým zůstatkem k zaplacení 245 559 Kč (úvěrová zpráva). Žalovaná žalobci uhradila celkem 97 450,25 Kč (přehled plateb). Žalobce pro porušení podmínek smlouvy žalovanou úvěr zesplatnil, o čemž žalovanou vyrozuměl a vyzval ji k úhradě (výzva k zaplacení dluhu ze dne 23.9.2024).5. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).7. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobce sice ověřil příjem žalované ze zaměstnání z účtu, který pro žalovanou vedl. Žalobce však nevzal náležitě v úvahu, že výše tohoto příjmu jen za poslední tři měsíce byla značně nevyrovnaná a poslední měsíc před poskytnutím úvěru činila pouze 12 858 Kč. Kromě tohoto příjmu žalované pak vzal žalobce v úvahu další nijak nespecifikovaný příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč, který si nenechal nijak doložit ani jej nijak neověřil. Žalobce tak nepostupoval obezřetně již při posuzování tvrzených příjmů žalované. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) nadto není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. V tomto směru postupoval žalobce formálně a zcela pominul pohyby na účtu žalované, z nichž vyplývalo, že výdaje žalované jsou výrazně vyšší než deklarované žalovanou, že výdaje žalované převyšují její příjmy a že z účtu žalované byly prováděny exekuční úhrady. Pokud žalobce žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Protože žalobce nesplnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 o.z., neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 11.1.2024 ve věci C-755/22).8. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 2 549,75 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutými finančními prostředky 100 000 Kč a úhradami žalované 97 450,25 Kč. Soud proto žalobě co do částky 2 549,75 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevr