47 C 88/2025-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 2. 2025 (podána u soudu téhož dne) domáhal zaplacení:- dlužné jistiny ve výši 16 996,89 Kč,- smluvních poplatků ve výši 2 798 Kč,- úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 16 996,89 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení z částky 16 996,89 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 %,- kapitalizovaného úroku ve výši 1 802,84 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 610,59 Kč,to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky ze dne 21. 5. 2020, č. , tel. číslo, .2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.3. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil tento rozsudek. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Mezi žalobcem a žalovanou došlo dne 21. 5. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , a na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč bezhotovostně na běžný účet žalované (důkaz: listina smlouvy ze dne 21. 5. 2020 č. , tel. číslo, ; interní účetní doklad ze dne 21. 5. 2020).5. Žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru nejpozději k 17. 5. 2025 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 60 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 13,90 % ročně, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 410 Kč. Od 17. 7. 2020 byla žalovaná povinna splácet vyčerpanou jistinu Úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny Úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 17. dni kalendářního měsíce. Tyto skutečnosti sodu zjistil z důkazu listinou smlouvy ze dne 21. 5. 2020 č. , tel. číslo, .6. Před uzavřením smlouvy s žalovanou žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované v následujícím smyslu.7. Z úvěrových registrů žalobce zjistil, že žalovaná nemá mimo žalobce žádný další dluh. Žalobce zjistil přečerpání v bagatelní výši, u již ukončené transakce v roce 2016. Následně byla však transakce úspěšně ukončena a od roku 2016, tj. toho času v období 4 let, žalovaná neporušila své povinnosti. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu listinou „Odpověď z ext. registrů“.8. Žalobce zjistil, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku, ani exekuční řízení. Žalobce současně zjistil, že žalovaná je vedena v živnostenském rejstříku.9. Žalobce ověřil, že žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, která je spravována , právnická osoba, (viz též fotokopie občanského průkazu žalované). Z evidence adres obecních/městských úřadů žalobce dále ověřil, že trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu.10. Stran příjmu žalované žalobce zjistil následující. Žalovaná v žádosti o poskytnutí osobního úvěru dne 21. 5. 2020 uvedla, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč (důkaz touto žádostí podepsanou i žalovanou). Žalobce uvedl, že kontrolou příjmů na běžném účtu žalované zjistil za posledních 5 měsíců příjem v průměru 19 130,6 Kč, z čehož žalobce především vycházel.11. Ohledně zjišťování a ověřování výdajů žalované před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce uvedl, že posuzoval nejen výdaje sdělené žalovanou, ale konfrontoval je s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat.12. Žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí osobního úvěru, že bydlí v nájmu, je svobodná, má měsíčně výdaje spojené s bydlením ve výši 2 500 Kč a „Ostatní výdaje“ činí částku 1 000 Kč (důkaz žádostí o poskytnutí osobního úvěru).13. Žalobce v řízení uvedl, že vyšel u žalované z následujících výdajů: a) 2 000 Kč jako výdaje „ostatní“ a náklady na pojištění, b) výdaje na bydlení ve výši 10 500 Kč, c) 3 860 Kč jakožto životní minimum, d) výdaje žalované na závazky u žalobce ve výši 1 250 Kč – celkem částka 17 610 Kč.14. Žalovaná celkem žalobci splatila na úvěr částku 71 004 Kč (z toho žalobce přiřadil částku 43 003,11 Kč na jistinu, 22 502,89 Kč na úroky a 5 498 Kč na poplatky) [důkaz: historický výpis; srov. i tvrzení žalobce ze dne 16. 5. 2025, bod V.].15. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tím se dopustila porušení smlouvy, neboť nesplnila svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas (důkaz: historický výpis). V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobce zaslal žalované dne 27. 11. 2024 dopis nadepsaný jako „Výzva k okamžitému splacení dluhu” (důkaz: „Výzva” ze dne 27. 11. 2024 a vrácená poštovní obálka), kde žalovanou informoval, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalovanou požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobce ve výzvě stanovil lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do 15. 1. 2025. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Nestalo se tak ani na předžalobní výzvu ze dne 20. 1. 2025 (důkaz: výzva ze dne 20. 1. 2025 + sledování zásilek z webu , právnická osoba, ).16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.17. Žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“), ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). Jedná se o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona - úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz § 7 zákona).18. Soud tedy ex offo posuzoval (dle § 87 zákona), zda úvěrující v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.19. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ).20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.)21. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, . V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ).22. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. , spisová značka, ] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotř