49 C 94/2025-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 49.351,72 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, poskytl žalovanému tyto částky: dne , datum, částku ve výši 9.400 Kč, dne , datum, částku ve výši 7.000 Kč, dne , datum, částku ve výši 14.400 Kč a dne , datum, částku ve výši 14.400 Kč, všechny na bankovní účet č. ú. , č. účtu, , žalovaný v rozporu s ujednáním ve smlouvě nesplácel, jak se zavázal. Na jistinu zaplatil celkem částku 21.458,47 Kč, jinak ničeho. Žalobce proto smlouvu vypověděl a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, marně. Před podáním žaloby jej opětovně vyzval k zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 9. 2025. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žádal-li žalobce „v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu“ „v případě, že by nadepsaný soud na jednání (…) nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (…), aby byl před konáním jednání vyzván zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů, resp. aby mu byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta“, takové žádosti nelze vyhovět již proto, že takový postup nemá oporu v o. s. ř. a byl by v příkrém rozporu se zásadou rovnosti účastníků, nehledě na to, že se jedná o právní úkon podmíněný, k němuž se nepřihlíží (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.), pomine-li soud okolnost, že i sama žádost je vnitřně rozporná (žalobce žádá, aby jej soud vyzval k doplnění před konáním jednání, pokud by žalovaný při jednání tvrdil a prokázal, atd.).4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:5. Z přípisu , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem účtu č. ú. , č. účtu, byl žalovaný, účet byl otevřen dne , datum, a byl uzavřen dne , datum, . Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že první pohyb na účtu byl dne, Anonymizováno, , datum, , před tímto datem nebyly na účtu evidovány žádné příchozí či odchozí položky. Z výpisu z účtu soud vzal za prokázané tvrzení žalobce, že dne , datum, poskytl žalovanému částku 14.400 Kč a dne , datum, částku 9.400 Kč. Připsání žádné jiné částky od žalobce touto listinou soud za prokázané nemá (žádná jiná příchozí platba od žalobce – ve dny uvedené žalobcem ani jindy – na výpise patrná není). Z tohoto výpisu je nicméně dále zřejmé čerpání celého množství dalších nebankovních půjček (dne , datum, půjčka 10.000 Kč, dne , datum, půjčka 16.000 Kč a 9.000 Kč, dne , datum, půjčka 20.000 Kč). Na výpise z účtu není pravidelný žádný pravidelný příjem ze zaměstnání apod.6. Z listiny „Výpis z běžného účtu“ soud zjistil, že jde o listinu předloženou žalobcem, má se jednat o výpis z účtu č. ú. , č. účtu, . Jde-li o výpis z účtu žalovaného a jde-li o výpis, který měl k dispozici žalobce při zvažování úvěruschopnosti žalovaného (před poskytnutím jakékoli částky), což zjevně žalobce dovozuje, pak je zejména hodné pozornosti zjištění, že na výpisu z účtu není patrný žádný pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání, naopak je patrné naprosto nestandardní množství výdajů na Sazka.cz, Tipsport.cz, Chance.cz (s ohledem na množství těchto odchozích plateb soud neuvádí jednotlivá data, jedná se o desítky operací) a též sedm odchozích plateb s popisem „exekuční příkaz“ dne , datum, .7. Z listiny „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že jde o formulář, na němž není připojen podpis žalovaného. Z této listiny ani z žádné jiné ve spise, samostatně ani v jejich jakékoli souvislosti, pak nelze dovodit, že by žalovaný vyjádřil vůli být vázán obsahem smlouvy právě v tomto znění.8. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 3. 2025 a připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.9. Z listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, “ soud zjistil, že při zvažování úvěruschopnosti žalovaného žalobce vycházel z toho, že žalovaný žije v domácnosti, kde jsou tři členové, z toho dva členové mají pravidelný příjem, měsíční výdaje „uvedené žalovaným“ jsou 6.000 Kč, výše „ověřeného čistého měsíčního příjmu“ je 16.758 Kč a výše „čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem“ je 13.000 Kč. Z ničeho neplyne a soud nevzal za prokázané, že by tyto údaje odpovídaly realitě a především, že by to žalobce před poskytnutím jakékoli částky reálně ověřil. Z výpisu z účtu, který žalobce soudu předložil, nic takového neplyne, naopak. Příjem na účtu není patrný žádný a výdaje jsou takové, že u bdělého poskytovatele úvěru (půjčky) musí budit více než důvodné pochybnosti o finančních návycích žalovaného a jeho schopnosti (a ochotě) případný úvěr splatit (srov. shora).10. Z listiny „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že jde o listinu vyhotovenou žalobcem, o jeho prohlášení, tj. svým charakterem jsou jejím obsahem skutková tvrzení žalobce a nejde o důkazní prostředek. Je-li na listině uvedeno, že u žalovaného byl ověřen čistý měsíční příjem 16.758 Kč, toto tvrzení žalobce není prokázáno žádným výpisem z účtu ani ničím jiným.11. Z listiny „přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ vyplývá, že částka 14.400 Kč (dne , datum, ) a částka 9.400 Kč (dne , datum, ) měla být vyplacena na účet vedený u , právnická osoba, ., částky 7.000 Kč (dne , datum, ) a 14.400 Kč (dne , datum, ) však na jiný účet (č. ú. , č. účtu, ). To je v rozporu s tvrzením žalobce o tom, že všechny čtyři poskytnuté částky byly žalovanému poskytnuty na účet , č. účtu, . Nadto z listiny samé (ani z ničeho jiného) nevyplývá, že by majitelem účtu č. ú. , č. účtu, byl žalovaný. S ohledem na absenci žalobce při jednání dne 18. 9. 2025 pak soud nemohl tento nedostatek překlenout poučením a výzvou na žalobce podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.12. Z listiny „informace pro spotřebitele“, „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů, kopie občanského průkazu žalovaného, „autorizace ověření totožnosti“, „Příloha: Předpis denních splátek“, „Obecné principy posuzování a filosofie Společnost“, „Prodlení v délce 146 dní“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.13. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz zvlášť i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento skutkový závěr:14. Dne , datum, žalobce žalovanému poskytl částku 14.000 Kč a dne , datum, mu poskytl částku 9.400 Kč, tj. celkem 23.800 Kč. Poskytnutí žádné další částky (na účet tvrzený žalobcem ani na jiný účet, případně v hotovosti) z ničeho neplyne a soud to za prokázané nevzal. Soud nevzal za prokázané, že by dne , datum, (či jindy) byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru o obsahu tvrzeném žalobcem (či jiném). Nevzal ani za prokázané, že by před , datum, žalobce jakkoli seriózně zkoumal schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud nevzal za prokázané, že by žalobce zjistil a ověřil reálné příjmy žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného žádný pravidelný příjem, který by byl použitelný na splátky spotřebitelského úvěru, patrný není. Naopak z výpisu z účtu je patrné vysoce finančně nezodpovědné a rizikové chování žalovaného (srov. desítky výdajů na sázky, platby na exekuční příkazy, četné nebankovní půjčky – jen v průběhu 26. – 30. 10. 2023, a to ještě odhlížeje od částek poskytnutých žalobcem – nebankovní půjčky v částce celkem 45.000 Kč). Žalovaný žalobci vrátil částku ve výši 21.458,47 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.15. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru – pokud byla uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp., a zjišťoval-li je, učinil ze svých zjištění zcela neadekvátní závěry (srov. zjištění z výpisů z účtu žalovaného). Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy spotřebitelském úvěru v projednávané věci též zjevně narušují ve