63 C 223/2022-79 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 24.2.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 49.123,-Kč s úrokem ve výši 100,-Kč, úrokem z prodlení za dobu od 4.2.2020 do 1.6.2021 ve výši 3.500,39 Kč, úrokem z prodlení za dobu od 14.6.2021 do 21.1.2021 ve výši 1.722,67 Kč a ve výši 10% z částky 49.123,-Kč od 22.10.2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 361,-Kč a částku 23.726,41 Kč coby smluvní pokutu ve výši 0,1% denně za dobu od 4.2.2020 do 1.6.2021 počítanou z částky 49.123,-Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, byla dne 3.9.2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem úvěr ve výši 50.000,-Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 54.990,76 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2.916,41 Kč, celkem tedy 104.990,76 Kč ve lhůtě do 3.9.2022 a v případě prodlení se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně dlužné jistiny a paušální náhradu výdajů za upomínání. Protože žalovaný nedodržel rozpis sjednaných splátek, byl úvěr ke dni 3.2.2020 zesplatněn. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 byla pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným postoupena žalobkyni, která tedy požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 49.123,- Kč spolu s úroky z prodlení, paušální náhradou za upomínání ve výši 100,-Kč a smluvní pokutou ve výši 23.726,41 Kč počítanou od 4.2.2020 do 14.6.2021 z dlužné jistiny 49.123,-Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361,-Kč.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:3. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek společnosti Zaplo finance s.r.o. pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách bylo zjištěno, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 3.9.2019 mezi žalovaným na straně klienta a společností , právnická osoba, , která se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000,-Kč na bankovní účet „klienta“ oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku spolu s 56,72% úrokem, celkem tedy částku ve výši 104.990,76 Kč, v 36 měsíčních splátkách po 2.916,41 Kč. Doba trvání smlouvy byla sjednána na 36 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků, přičemž splátky byly dle tabulky uvedené ve smlouvě splatné počínaje dnem 3.10.2019 a konče dnem 3.9.2022. Pro případ porušení platební povinnosti žalovaného, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z jistiny a poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 50,-Kč. Dle listiny označené Formulář pro doplnění čísla bankovního účtu byl žalovaným uvedeno číslo bankovního účtu , č. účtu, .4. Z výpisu z účtu vedeného , právnická osoba, . pod číslem , hodnota, -2384730297 vyhotoveného za září roku 2019 bylo zjištěno, že blíže neurčeného dne (začerněný údaj týkající se data) byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka ve výši 50.000,-Kč označená jménem a příjmením žalovaného, specifikována jako „půjčka od Zaplonasplatky.cz c. 961227001“, přičemž číslo tohoto účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve Formuláři pro doplnění čísla bankovního účtu podepsaným žalovaným.5. Z upomínky ze dne 5.11.2019, opakované výzvy k úhradě ze dne 3.1.2020 a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 3.2.2020 bylo zjištěno, že všechny jsou adresovány žalovanému, který byl poprvé vyzýván k úhradě dlužných splátek výzvou ze dne 5.11.2019 a poslední výzvou ze dne 3.2.2020 byl dluh vyčíslen celkovou částkou ve výši 58.867,92 Kč, z čehož 49.446,92 Kč připadá na dlužnou jistinu.6. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 byla pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznamováno dopisem ze dne 7.7.2021.7. V řízení byl dále proveden důkaz listinou označenou , Anonymizováno, /7/, Anonymizováno, , z jejíhož obsahu soud nezjistil žádné, pro rozhodnutí sporu podstatné skutečnosti.8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, dne 3.9.2019 smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému - na jím uvedený účet - poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50.000,-Kč, oproti závazku žalovaného uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úroky v 36 měsíčních splátkách po 2.916,41 Kč. Ve smlouvě bylo tedy dohodnuto, že za poskytnutí peněžní částky 50.000,-Kč uhradí žalovaný celkem 104.990,76 Kč, to znamená, že byl stranami sjednán úrok ve výši 54.990,76 Kč, to je v sazbě 109,98 % z poskytnuté částky.9. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 109,98 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.10. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Právní předchůdkyně žalobkyně sice ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru deklarovala, že úvěruschopnost žalovaného bude ověřena lustrací v několika registrech, avšak soud jednak takové zkoumání považuje za nedostačující, neboť z něj nelze ověřit reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného, a jednak nebylo v řízení ani prokázáno, zda právní předchůdkyně tato zkoumání vůbec provedla, příp. že by byla úvěruschopnost žalovaného prověřovala jiným – věrohodným – způsobem. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalovaného, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná.11. Bylo-li soudu uloženo vyzvat žalobkyni, aby soudu v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla příslušná tvrzení, s tím, že soud v řízení provede důkazy, které mu žalobkyně k označení rozhodných skutečností předloží (viz bod 23 usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.3.2025, č.j. 74Co 178/2023-59), nebylo možno této povinnosti dostát, neboť k poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008,). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.12. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že na poskytnutou částky ve výši 50.000,-Kč bylo právní předchůdkyní započítáno z úhrad žalovaného do data postoupení pohledávky na žalobkyni 877,-Kč – jak vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 49.123,-Kč – a žalovaný po postoupení pohledávky uhradil 4.500,-Kč – jak je zřejmé z žalobních tvrzení – bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 44.623,-Kč (50.000 – 877 – 4.500 = 44.623) coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 28.226,41 Kč s příslušenstvím (72.849,41 – 44.623 = 28.226,41), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvě