94 C 207/2023-95 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 28. 2. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 109 983,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 8.11.2021, vedenému k účtu č.ú. , č. účtu, .2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 8.11.2021 s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč, a to ve prospěch č.ú. , č. účtu, , kdy úrok byl sjednán ve výši 16,99%. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 4 200 Kč.3. Soud zjistil tyto skutečnosti:4. Žalovaná uzavřela dne 8. 11. 2021 smlouvu o úvěru s právní předchůdkyni s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč, a to ve prospěch účtu , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 945 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet po dobu 95 měsíců (smlouva o úvěru ze dne 8.11.2021).5. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 4 200 Kč (přehled splátek).6. Z posouzení úvěruschopnosti (č.l. 47) vyplývá, že banka vycházela z příjmů žalované 18 387 Kč a k tomu banka připočetla částku 2 800 Kč, která byla žalované přiznána rozsudkem na výživném na nezletilou dceru, celkem tedy byly příjmy žalované 21 187 Kč. Ohledně výdajů žalované pak z částky 8 000 Kč na nájmu a 4 000 Kč na ostatním.7. Z potvrzení o příjmu (č.l. 48) vyplývá, že žalovaná měla z pracovního poměru asistentky příjem 18 387 Kč a z rozsudku (č.l. 48) pak vyplývá, že jí byla přiznána částka 2 800 Kč na výživném na nezletilou dceru. Žalovaná tedy pečovala o jedno nezaopatřené dítě.8. Z podkladů ze dne 1.8.2022 (č.l. 37) a výpisu z účtu (č.l. 66), nezjistil soud ohledně poměru žalované žádné rozhodné skutečnosti, nebo tyto se netýkaly období před uzavřením smlouvy.9. Soud neprováděl dokazování výpisy z účtu žalované za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy, neboť to že by banka výdaje žalované prověřovala z výpisu z jejího běžného účtu nevyplývá z dosud žalobkyní předložených důkazů a ujednání žalobkyně tento důkaz nepředložila, přestože tak mohla učinit již na základě písemných výzev soudu učiněných před nařízením jednání.10. Ohledně žalovanou tvrzených výdajů v celkové výši 12 000 Kč (nájem ve výši 8 000 Kč a další ve výši 4 000 Kč), tak zůstalo neprokázané, že by banka tyto výdaje prověřovala.11. Původní věřitel vyzval žalovanou k úhradě nezaplacených splátek ve výši 6 048 Kč a zároveň informoval žalovanou, že dojde ke zesplatnění celého úvěru (výzva ze dne 29.3.2022).12. Žalovaná nezaplatila a právní předchůdce celý úvěr zesplatnil (rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 30.4.2022).13. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2022 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2022 včetně seznamu pohledávek). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 12. 8. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022 včetně podacího lístku).14. Výzvou ze dne 2. 12. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky (předžalobní upomínka včetně podacího lístku).15. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:16. Soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda , právnická osoba, . jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).17. Věřitel však při uzavření smlouvy prověřoval pouze příjmy žalované, její výdaje nijak neprověřoval. Věřitel vycházel pouze z příjmů žalované, aniž by je porovnal s prověřenými výdaji žalované. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byla žalovaná úvěruschopná, o tom jaké jsou její reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).18. Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, . jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).19. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalované ve výši 100 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 4 200 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 95 800 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do jistiny vyhověl pouze částečně.20. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).21. Výrokem III. soud zamítl žalobu co do zbývající žalované jistiny ve výši 14 183,11 Kč (rozdíl žalované částky 109 983,11 Kč a výrokem I. přiznané částky 95 800 Kč), a to včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.22. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu (87,1%) od úspěchu (57,29%) a kapitalizaci zamítaného příslušenství (14 183,11 + 3 250,09 + 4 4236,11 + 1 349,07. tj. celkem 63 018,38 Kč) přiznal právo na náhradu 29,8% nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), které tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast u jednání) ve výši 22 000 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 5 500 Kč, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4 872 Kč a soudní poplatek ve výši 5 500 Kč, tj. 29,8% z 33 572 Kč, tj. 10 004 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud výrokem III. zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).