94 C 233/2022-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 9.6.2022 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 16.05.2019, č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.2. Na základě o vydání kreditní karty ze dne 16.05.2019, č. , hodnota, měla poskytnout , právnická osoba, . žalovanému poskytnut žalovanému úvěr s úvěrový rámec až do výše 25 000,00 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně (návrh – žádost o úvěr ze dne 16.05.2019 - smlouva o vydání kreditní karty ze dne 16.05.2019, č. , hodnota, (č.l. 5) včetně obchodních podmínek a ceníku (ISAS).3. Z žádosti o úvěr ze dne 16.5.2019, vyplývá, že žalovaný uvedl příjem ve výši 26 000 Kč s tím, že je zaměstnán od února 2019 v oblasti služby a spoje. Ohledně výdajů žalovaný uvedl splátky jiných úvěrů ve výši 3 876 Kč měsíčně. Přestože příjmy žalovaného nebyly zcela nízké, bylo třeba je prověřit, neboť žalovaný byl zaměstnán pouze tři měsíce před uzavřením smlouvy a splácel dřívější úvěry. Tyto okolnosti o to více svědčí o tom, že tvrzení žalovaného měly by také prověřeny. , právnická osoba, . však neprověřovala tvrzení žalovaného o příjmech. Výdaji žalovaného zejména na bydlení se žalobkyně nezabývala vůbec.4. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty (ISAS) vyplývají plusové částky, platby žalovaného, které byly označeny jako „vaše platba děkujeme“. Soud má za nesporné tvrzení žalobkyně ve prospěch žalovaného, že na úvěru společnosti , právnická osoba, . žalobkyni zaplatil částku 19 624,65 Kč. Ohledně poměrů žalovaného z tohoto výpisu z účtu nelze zjistit ničeho, nelze zde identifikovat žádné platby které by mohly být například mzdou žalovaného či platbami nájemného apod.5. Z mimořádného výpis z účtu (ISAS) za období od 1.1.2000 - 6.10.2021 nelze ohledně poměrů žalovaného v době uzavření smlouvy také ničeho zjistit, neboť výpis se týká období až rok a více po uzavření smlouvy. Také zde nelze identifikovat žádné platby, které by mohly být základními příjmy a výdaji žalovaného.6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni (smlouva, oznámením o postoupení, poštovní arch).7. Předžalobní výzvou vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu).8. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, neboť předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).9. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 občanského zákona).10. Je-li tedy ze shora uvedených důvodů smlouva neplatná, žalobkyně má po platném postoupení pohledávky (§ 1879 občanského zákoníku) nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku), tedy toho, co žalovaný čerpal a nevrátil. Žalovaný čerpal celkem 25 000 Kč, zaplatil ničeho částku 19 624,65 Kč. Soud proto žalobě co do rozdílu těchto částek – 5 375,35 Kč částečně vyhověl.11. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).12. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny (zbývající jistina úvěru a poplatky) a co do příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.13. Výrokem III. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení žalovaného příslušenství by žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).14. Výrokem IV. přiznal soud opatrovníku žalovaného právo na náklady na zastoupení (§ 140 odst. 2 o.s.ř.), které tvoří odměna za zastupování za tři úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření, účast u jednání), tj. ve výši 6 580 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 2 180 Kč, § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19), náhrada hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby ve výši 600 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024), náhrada hotových výdajů advokáta za 1 úkony právní služby ve výši 450 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025. Celkově tak soud přiznal opatrovníku žalovaného částku 7 590 Kč, která bude po právní moci tohoto výroku poukázána opatrovníku žalovaného z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně.15. Výrokem V. soud nepřiznal České republice - Městskému soudu v Brně právo na náhradu nákladů na zastoupení žalovaného, neboť žalovanému nebylo přisouzeno právo na náhradu nákladů řízení (§ 149 odst. 2 o.s.ř.).