94 C 273/2024-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 15. 11. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 598,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovaným a , právnická osoba, došlo dne 17. 1. 2012 k uzavření smlouvy o úvěru ve výši 12 000 Kč a dne 15. 5. 2012 k uzavření smlouvy o úvěru ve výši 4 000 Kč.2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):3. Dne 17. 1. 2012 uzavřel žalovaný s , právnická osoba, smlouvu o půjčce ve výši 12 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, včetně „poplatku“ ve výši 10 032 Kč, tj. 83,6 % jistiny.4. Dne 15. 5. 2012 uzavřel žalovaný s , právnická osoba, smlouvu o půjčce ve výši 4 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve 45 týdenních splátkách po 154 Kč, včetně „poplatku“ ve výši 2 900 Kč, tj. 72,5 % jistiny.5. Podle čl. 20 věty druhé smluvních podmínek se účinnost smlouvy prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky v případě prodlení žalovaného ke dni splatnosti poslední splátky. Podle čl. 3 těchto podmínek je úroková sazba 21% ročně, ale „v případě, že dojde ve smyslu článku 20 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena“.6. Předchůdkyně žalobkyně posuzovala v obou případech úvěruschopnost žalovaného. Ten vyplnil Zákaznickou kartu, kde uváděl, že žije v podnájmu za 2 600 Kč měsíčně, má velmi skromné další životní náklady kolem 3 000 Kč, resp. ve druhé případě o splátku prvního úvěru více, a pracuje jako podlahář za 14 600 Kč, resp. 16 000 Kč měsíčně. Uváděné informace původní věřitel ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy, které žalovanému vrátil, soudu tak již předloženy být nemohly.7. Soud má za nesporné tvrzení, že žalovaný zaplatil 6 740 Kč, resp. 1 260 Kč.8. Pohledávka za žalovaným byla dne 21. 9. 2023 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován (smlouva ze dne 21. 9. 2023, seznam pohledávek, potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení ze dne 29. 9. 2023, podací lístek). Před podáním žaloby byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky (výzva ze dne 30. 7. 2024, podací lístek).9. Žalovanou částku žalobkyně určila podle toho, jak byly platby žalovaného započítávány na jistinu a příslušenství. Ze smlouvy ze dne 17. 1. 2012 po zaplacení částky 6 740 Kč požadovala na jistině částku 8 328,98 Kč, k tomu 21% úrok a zákonný úrok z prodlení. Ze smlouvy ze dne 15. 5. 2012 pak po zaplacení částky 1 260 Kč požadovala částku 3 269,57 Kč, k tomu opět 21% úrok a zákonný úrok z prodlení. Dlužné „poplatky“ žalobkyně žalobou neuplatnila.10. Právním posouzením dospěl soud k následujícím závěrům.11. Mezi žalovaným a , právnická osoba, byla dvakrát platně sjednána smlouva o půjčce (§ 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb.). Posuzování úvěruschopnosti žalovaného soud považoval za dostatečné, žalovaným uváděné údaje za reálně možné s ohledem zejména na nízké splátky a na dobu sjednání úvěrů a tehdejší cenovou úroveň. Pohledávka byla uhrazena toliko částečně a ve zbývající části platně postoupena žalobkyni.12. Ujednání o „poplatcích“ v souhrnné výši 83,6 %, resp. 72,5 % jistiny, je zcela nepřiměřené, nemravné. Žalobkyně se však dobrovolně rozhodla nemravné poplatky neuplatňovat, proto částky 8 328,98 Kč a 3 269,57 Kč na jistinách obstály. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení žalovaných částek (výrok I. a III.). Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).13. Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok z prodlení v zákonné výši (§ 517 zákona č. 40/1964 Sb.). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z požadovaných částek od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala (výrok I. a III.). Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).14. Ohledně úroku soud vycházel ze smluvních ujednání původních stran, z něhož vyplývá, že po splatnosti poslední splátky se již jistina neúročí. Požadavek na zaplacení 21% jistiny ročně tak neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. V této části soud žalobu výrokem II. a IV. zamítl.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť po kapitalizaci nesjednaných úroků ke dni rozhodnutí soudu byl žalovaný procesně úspěšnějším účastníkem. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly.16. Výrok V. pak vychází z ustanovení Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, když elektronický platební rozkaz nemohl být pro slovenskou státní příslušnost žalovaného vydán.