94 C 35/2024-56 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 1. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 733,33 Kč s příslušenstvím jakožto dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru ze dne 8. 2. 2021, kterou žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, s úvěrovým rámcem ve výši 6 000 Kč, a dále z titulu smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2021, kterou žalovaná uzavřela s touž společností , Anonymizováno, s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč.2. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 2. 2021, č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 1 200 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč. Celkově se tedy žalovaná zavázala vrátit 10 800 Kč, rozdělených po 180 Kč splatných ve 60 pravidelných týdenních splátkách, RPSN 206,15%. Výše úroku z úvěru nebyla jasně vyčíslena, nicméně z porovnání půjčené částky 6 000 Kč a vracené částky 10 800 Kč vyplývá úrok ve výši 80% (smlouva o úvěru ze dne 8. 2. 2021, č. , hodnota, ).3. V žádosti ke smlouvě ze dne 8. 2. 2021 žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, dvě nezaopatřené děti, je na mateřské dovolené s příjmem 10 000 Kč a pracuje v rámci brigády za částku ve výši 3 000 Kč, tj. má měsíční příjem v celkové výši 13 000 Kč (karta zákazníka ze dne 8. 2. 2021).4. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 13.8.2020 vyplývá, že žalovaná pobírala od července 2020 příspěvek na dítě ve výši 10 000 Kč.5. Z pracovní smlouvy ze dne 28.6.2021 a mzdového výměru ze dne 1.7.2021 vyplývá, že partner žalované měl od 1.7.2021, tj. až od doby uzavření smlouvy) měsíční příjem ve výši 22 000 Kč.6. Jako výdaje žalovaná uvedla náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč (nájem společně s partnerem) a další osobní výdaje (doprava, léky oblečení a jídlo) ve výši 6 000 Kč, tj. výdaje celkem 11 000 Kč (karta zákazníka ze dne 8. 2. 2021).7. Z nájemní smlouvy vyplývá, že žalovaná resp. její partner vynakládá na nájemném částku 11 800 Kč a zálohu na náklady za služby ve výši 2 200 Kč, tj. celkem částku 14 000 Kč.8. Ohledně ostatních výdajů vycházela společnost , právnická osoba, jen ze sdělení žalované, kdy celkové výdaje žalované si stanovila na 25 000 Kč.9. Ohledně dokladů o příjmech a výdajích žalované bylo ve formuláři zaškrtnuto předložení bankovních výpisů (karta zákazníka ze dne 8. 2. 2021). Ze scanu výpisu z účtu z mobilního telefonu za některé dny měsíce prosince 2020 až března 2021 lze dovodit příjmy žalované ve výši zhruba 10 000 Kč měsíčně. Z těchto výpisů nelze o finančních poměrech žalované kromě jejího nízkého měsíčního příjmu ve výši 10 000 Kč dovodit ničeho. Výpisy obsahují pouze příjmy v některých dnech v měsíci, kdy žalovaná žádala o poskytnutí půjčky. Není z nich zřejmé, jaké byly další příjmy a zejména výdaje žalované, kdy nebyl předložen výpis z účtu ani za jediný měsíc, tak aby bylo zřejmé, zda žalovaná měsíčně hospodaří s kladným či záporným zůstatkem. Především pak pro adekvátní posouzení poměrů dlužníka je třeba zjistit údaje za delší časové období – čtvrtletní, půlroční.10. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2021, č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a pojištění Credit Life 360 Kč. Celkově se tedy žalovaná zavázala vrátit 27 360 Kč, rozdělených po 456 Kč splatných ve 60 pravidelných týdenních splátkách, RPSN 215,01%. Výše úroku z úvěru nebyla jasně vyčíslena, nicméně z porovnání půjčené částky 6 000 Kč a vracené částky 10 800 Kč vyplývá úrok ve výši 82,4% (smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2021, č. , hodnota, ).11. V žádosti ke smlouvě ze dne 1. 7. 2021 žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, je na mateřské dovolené s příjmem 10 000 Kč (dvě nezaopatřené děti žalovaná neuvedla, společnost , právnická osoba, však musely být známy z první žádosti o úvěr) a pracuje s příjmem ve výši 16 400 Kč, a má další příjmy ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 28 400 Kč (karta zákazníka ze dne 1.7.2021). Tyto příjmy žalované nebyly nijak doloženy. Ve formuláři zaškrtnutá pracovní smlouva nabyla doložena. Výpisy z bankovního účtu za období odpovídající tomuto druhému úvěru nebyly doloženy vůbec.12. Ohledně ostatních výdajů vycházela společnost , právnická osoba, jen ze sdělení žalované, kdy celkové výdaje žalované si stanovila na 25 000 Kč, skládajících se z částky na bydlení ve výši 14 000 Kč, doprava, léky oblečení a jídlo ve výši 10 000 Kč a splátky úvěrů blíže nespecifikovaných úvěrů ve výši 1 000 Kč.13. Žalovaná na svůj první dluh zaplatila částku 6 000 Kč na druhý dluh částku 1 000 Kč (nesporné).14. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 6. 2023 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně seznamu pohledávek). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 23. 6. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 včetně podacího lístku). Výzvou ze dne 29. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 39 112,43 Kč (předžalobní upomínka, podací lístek), která se skládala, z pohledávky na smlouvu č. , hodnota, ve výši 15 000 Kč s úroky ve výši 21,69% ročně, z pohledávky na smlouvu č. , hodnota, ve výši 6 000 Kč s úroky ve výši 20,88% ročně.15. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:16. Soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda se společnost , právnická osoba, jakožto věřitel před uzavřením smluv o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).17. Věřitel však v případě první smlouvy ověřoval příjmy a výdaje žalované pouze částečně, kdy z neúplných údajů, zejména za situace, kdy věřitel neměl k dispozici výpisy z úču žalované za přiměřené období předcházející období před poskytnutím úvěru, nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda je žalovaná úvěruschopná, o tom jaké jsou její reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). V případě druhé úvěrové smlouvy rezignoval věřitel na ověřování příjmů žalované ještě více, kdy si již nenechal předložit ani částečný výpis z účtu, ani doklady o zaměstnání partnera žalované, ze kterých by bylo zřejmé, zda nové zaměstnání partnera žalované stále trvá. Věřitel měl být pečlivější o to více, když žalovaná je se základním vzděláním, pečující o dvě nezaopatřené děti, s příjmy ze sociálních dávek a dalšími „příležitostnými“ příjmy, kdy její partner má nové zaměstnání.18. Pokud tedy byly následně mezi společností , právnická osoba, jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřeny úvěrové smlouvy (§ 2395 občanského zákoníku) jsou tyto smlouvy neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).19. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (první úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně na základě první úvěrové smlouvy poskytla žalované ve výši 6 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná již zaplatila částku 6 000 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalované nulovou částku. Soud proto výrokem I. žalobu o zaplacení částky 3 733,33 s příslušenstvím zamítl.20. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (druhá úvěrová smlouva je