94 C 60/2025-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 112,62 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 5. 1. 2023 se společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru ve výši 22 000 Kč. Žalovaný svůj dluh v plné výši do sjednaného data 5. 3. 2024 nesplnil, pohledávka byla následně postoupena ke dni 29. 5. 2024 žalobkyni. Předmětem řízení byla jistina ve výši 48 112,62 Kč (včetně poplatků, smluvních pokut a úroku za období do splatnosti celého úvěru), úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 416,36 Kč (původně 2 030,30 Kč) vypočtený jako 14,75 % ročně z částky 21 464,71 Kč od 6. 3. 2024 do 22. 4. 2024 a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 21 464,71 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úrok kapitalizovaný částkou 1 022,49 Kč vypočtený jako 8 % ročně z částky 20 495,54 Kč od 6. 3. 2024 do 22. 4. 2024 a dále ve výši 8 % ročně z částky 20 495,54 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.2. V rámci doplnění žalobních tvrzení vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 1 613,94 Kč, soud proto výrokem I. v tomto rozsahu řízení zastavil podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř.3. Dne 5. 1. 2023 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru u společnosti , právnická osoba, ., ve výši 22 000 Kč. Tento úvěr se zavázal vrátit spolu s odměnou úvěrujícího v celkové výši 18 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách (tj. do 5. 3. 2024) po 2 921 Kč.4. Dle vlastních tvrzení žalovaný žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost a jeho měsíční výdaje mimo bydlení činily nereálné 4 860 Kč a dalších 1 600 Kč splácel na své předchozí dluhy (žádost o úvěr). Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 30. 6. 2023 a obdržel za září 2022 až listopad 2022 mzdu v průměrné výši 24 281 Kč (pracovní smlouva, výplatní listy). Nájemné v bytě obývaném žalovaným činilo v rozhodném období 12 000 Kč včetně záloh na služby (nájemní smlouva). Z předložené nájemní a pracovní smlouvy soud dovozuje, že žalovaný žil s přítelkyní, která byla zaměstnána do 23. 8. 2022 ve stejné společnosti jako žalovaný jako operátor, tj. mohla mít do srpna 2022 (smlouva uzavřena 5. 1. 2023) příjem obdobný jako žalovaný (statistické údaje na internetu). Žalobkyně uvedla, že výdaje žalovaného zjišťovala z výpisu z účtu, ten ale přes výzvu soudu nepředložila.5. Žalovaný na svůj dluh zaplatil toliko 3 000 Kč (transakční historie).6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni ke dni 29. 5. 2024 a žalovaný o tom byl informován (smlouva ze dne 20. 5. 2024, seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení, oznámení ze dne 14. 6. 2024). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení jeho dluhu dne 10. 9. 2024 (výzva, podací lístek).7. Právním posouzením dospěl soud k následujícím závěrům.8. Mezi žalovaným a , právnická osoba, ., byla platně sjednána smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku), věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Nechal si doložit příjmy i největší pravidelný výdaj žalovaného, nechal si vyplnit osobní údaje (bydlení, vyživovací povinnost) a z porovnání těchto částek dospěl k závěru, že poměry žalovaného umožňují platit pravidelně 2 921 Kč měsíčně na úvěr. Tvrzený výpis z účtu soud neměl k dispozici, považuje však za reálné, že žalovaný mohl vyžít a splácet nový úvěr ze zbývajících 16 681 Kč po odečtení poloviny nájemného a předchozích splátek z výplaty žalovaného.9. Pohledávka byla uhrazena toliko částečně a ve zbývající části platně postoupena žalobkyni. Ujednání o „poplatcích“ v souhrnné výši téměř 86% jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 86 % jistiny je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako „poplatek za poskytnutí úvěru“, „obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci).10. K argumentaci žalobkyně stanoviskem sp. zn, Cpjn 203/2013 soud v krátkosti poznamenává, že toto se vztahuje k předchozí právní úpravě, které nepřiměřená ujednání sankcionovala absolutní neplatností. V současném občanském zákoníku uvedené řeší ustanovení § 577, které ukládá soudu nastolit mezi stranami spravedlivou rovnováhu v právech a povinnostech.11. Soud tak připouští, že žalovaný byl z titulu smlouvy o úvěru ze dne 5. 1. 2023 povinen zaplatit jistinu ve výši 22 000 Kč a úroky ve výši 6 600 Kč. Ve zbývající části byl „poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 3 000 Kč, po započtení zbývá uhradit částku 25 600 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 600 Kč. Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok ve výši 8% ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z požadovaných částek (nižších než přiznaná částka) od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. Žaloba však musela být zamítnuta výrokem III. v části o zaplacení částky 22 512,62 Kč, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. Lhůtu k plnění ve výroku II. soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 6,4 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 1 500 Kč (tři úkony právní služby po 500 Kč podle § 14b advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 378 Kč a soudním poplatkem ve výši 1 886 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 4 064 Kč. Soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni poměrnou část 260,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).